na Blog.cz

Mnozí vás ví, že jsem jednou z těch, co maturuji. Můžu prozatím prozradit jen to, že státní (písemnou) část mám úspěšně za sebou, stejně tak praktickou část. Bohužel ústní mě čekají v úterý již v 6:40 z angličtiny, češtiny, ekonomiky, účetnictví... Prosím o držení palců, co jsem se učila, to si nepamatuji, větší část jsem neviděla z toho důvodu, že bouráme náš dům. Dneska definitivně ho srovnali se zemí.. Pro vás je však důležitá novinka jen jedna - ve volných chvilkách, když mě políbila múza, jsem začala dopisovat komixy, povídky. Jeden mám načrtnutý zcela až do konce, stejně tak způlky druhý... Sama jsem s tím spokojená, horší to pak bude s přepsáním, s grafikou.. Ale to je ještě času dost, nejdříve maturita, přijímačky, další zákrok s dásněmi, oslavy, v neposlední řadě práce... Letím pryč, jdu se učit k sestřence, prý si mě prozkouší, tady se učit nedá...

Rok po roce… Měsíc za měsícem… Den po dni, kdy si připomínám, kdy si uzavírám minulost, ať už byla sebevíc krásná, nebo naopak. Jsou dny, kdy bych ji chtěla opravdu moc ráda vrátit, protože mi pár lidí, pár chvil chybí. Ale na druhou stranu tu jsou chvíle, kterých jsem zakusila a doteď nevím, jestli jsem za ně šťastná, nebo jestli bych je nejradši vymazala ze svého života, kterých lituji.

Nová kapitola života začala, vše se mění. Mám pocit, že jsem od těch dob trošku víc zestárla, doma už to nevypadá jak před pár lety, ale jako po demolici, chybí tu pár lidí a náš pes Punťa. Chybí mi chvíle, kdy jsem s přáteli trávila svůj čas venku, kdy jsem se pořád jen a jen smála a myslela na jednu osobu.

Ty chvíle jsou však nenávratně pryč. Už to nebude jako dřív. Nebude to on, protože dost ublížil, protože jsem si uvědomila, co jsem udělala za chybu. Nebude to ani ona, protože teprve teď mi dochází, jak se lidé mění a s ní i plno dalších včetně mě. Nebude žádná střední škola - žádná komedie, co se týče mé bývalé třídy, nebude žádné kecání do toho, kolik mám přidat do jídla droždí a jiných surovin.. Jakoby vítr vše odvanul pryč.

Rozhodla jsem se toto téma pojmout jinak, tedy jen JÁ & BLOG, protože pro mě je to momentálně aktuální téma, jedno velký dilema. Můžete vidět, jak s postupem časem tento blog upadá, neboť nejsem schopná dopsat komixy, přidat nové fotky. Opustila mě chuť psát, protože tu chuť jsem ztratila z jednoho prostého důvodu, který tu tentokrát nezmíním, především nemám čas to tu zprovoznit.

Mé začátky začaly někdy kolem 15 let, kdy jsem fungovala na více stránkách. První stránky samozřejmě byly webovky na webgarden, které myslím fungují dodnes, avšak nic už tam není. Měla jsem radši blog, tím pádem jsem začala fungovat sama na svém prvním blogu aknel15.blog.cz, který fungoval jako deníkový zápisky, převážně tedy komix a povídky. Dodnes se mě občas někdo poptá na ten a ten komix, povídku, jestli se nechci vrátit, ale blog jsem zrušila z toho důvodu, že mi na něj přišlo pár lidí, což byla špatná volba. Ztratila jsem tak plno věrných návštěvníků, kus života.

Dneska jsem byla nahlédnou do starého baráku. Zítra a během víkendu snad vystěhujeme všechno a můžeme bourat. Snad to půjde rychle. V tom domě padla na mě nějaká melancholie.. Přece jen jsem tam prožila část svého života... Zítra se hodlám ve staré ložnici vyřádit fixami, voskovkami, křídami, temperkami.. =D Láká mě to počmárat takovou velkou plochu - nikdo není proti. Stihla jsem si zaskočit i do garáže (proplést se nábytkem a dalšími věcmi) k mému šuplíku, kde mám schované všechny bloky a hlavně, moji sbírku různých brožurek a časopisů o památkách! ;)

Jenže samým hledáním tří brožurek o mém městě a místě, kam jezdívám na chatu, jsem jaksi zjistila, že moje sbírka asi dlouho nevydrží. Všechno, co mám schovaný v deskách, v šuplíku je strašně vlhký, některá písmenka se vytrácí, popř. se slepily.. =((( A vyhodit mi je to líto.. Přece jen jedny velké desky a dvoje malé, pár časopisů a dvě obrovský tašky, několik knížek.. V létě to hold vyhodím na vzduch, snad to nějak oschne a bude to stejný, jako předtím... Jen doufám, že na tom nebudu mít nějaké kaňky... To se mi párkrát stalo, když jsme větraly knížky... =D

Vážně se těším, až budu mít ty dva pokoje a přizpůsobím si je sobě, už mám představu, jak by mohl vypadat.. jen nevím, jak to skloubit dohromady, ten jeden pokoj je velký jako naše současná kuchyň + obývák, to prý možná víc... a ložnice je velká jako náš obývací pokoj... Už aby to bylo :). To by byl klid... Ale naši nejsou z té mé představy vůbec nadšení a kdo mě zná, tak ten taky moc ne.. =D No.. asi to trošku přeháním, ale já jsem tím nadšená :P. Vždyť se to časem může předělat ;). O tom ale až o víkendu ;).

Můžu poprosit o radu? Co děláte vy se svými věcmi, když je máte všechny vlhké? Především sešity apod. Já si jdu hrát s dárky pro drahé kamarádky :P.

PS: Pro spravení nálady přikládám menší dance mix ;). Mně to připomíná staré časy, když jsem chodívala s partou na diskotéky. O víkendu jsem sice byla na dvou akcích, ale tyhle písničky zrovna nehráli...

Vím, že je to trošku morbidní fotit mrtvá zvířata, ale pro mě a mou kamarádku to bylo něco nového. Nikdy jsme krtečka neviděly naživot. Maximálně tak hrabat hromádku hlíny. Proto na výletě do Lančova jsme se nad ním pozastavily. Nevím proč, ale při pohledu na něj se mi vybavil můj (kdysi) kamarád, kterému jsme tak přezdívali - nosil totiž na kalhotech záplatu nádherného krtečka.

Tak toto je nový blogový desing. Jednoduchý, ale proč ne? Je sice letní, ale to mi vůbec nevadí. Je složen z mých vlastních fotek z Vranova nad Dyjí. Ten kluk na windsurfingu tam bývá pravidelně každé léto a letos se nám málem s ním podařilo seznámit a s jeho partou. Motto jsem použila schválně tohle, měla jsem ho na maturiťáku. Je to pravdivý motto. Windsurfing jsem v létě zkoušela několikrát a řeknu vám, pěkný sport :). Snad se vám design líbí, sice to není fialový, který byl v plánu, ale tenhle mi víc vyhovuje.

Já si jdu zase lehnout, jsem po operaci zubů, takže buď se dívám na filmy a chatuju s přáteli (i když mi občas dělají problémy tím, že mě rozesmívají a mě můžou prasknout akorát tak stehy), tak spím...

Pokud máte jarní prázdniny, tak si je užívejte naplno ;). Já je mám až za týden. S pozdravem Alciellë

Pocit, kdy všechno, co děláme, je k ničemu. Začínáme dělat věci, které bychom jinak nedělali - ten pocit je tu pořád. Ať už ztráta nejlepších přátel, blízké osoby, našich snů, apod. Někdy to vypadá, jako bychom to ani nebyli my, ale jiná osoba.

Někdy ten pocit ale není k zahození. Pokud máte sílu bojovat a víte, že to za to stojí, pak je to to správné. I když to nemusí vyjít podle vašich plánů. Sama to vím. Ale pokud víte, že je to ztracený, vykašlete se na to. Ničíte tak jen sami sebe a někdy můžete i své okolí. Neměli bychom se upínat na jednu věc, na jednoho člověka, kde je jasný, že o to nestojí, přece to nejsou žádné hračky, no ne?

I když ten pocit nesnáším, občas hodně ublížil, za jeden okamžik jsem tomu ráda a nikdy na to nezapomenu. Díky tomu jsem poznala, jaká jsem, jací jsou mí přátelé a jak se dá využít situace... Na druhou stranu, i když na tenhle okamžik nezapomenu, někdy si za něj nadávám. Protože... Nemůžu nalézt slova, ublížila jsem tak svým přátelům, sobě...

A proto to chce myslet s klidem a promyslet si, co nám za to stojí, co opravdu chceme a jak taková situace vypadá. Proto teď půjdu o dům dál a vás tu zanechám s pocitem, že zase víte kulový... Jenže já prostě nedokážu to sem napsat tak, jak to tenkrát bylo, když vím, že tenhle blog už není mým soukromím...

V poslední době mi přijde, jako by se blížil konec světa... Nebo alespoň to, že život není fér k těm, které miluji. Ač to nerada vím a píšu, bere mi ty, které máme rádi, i když třeba nenadešel jejich čas... Kdo ví... V roce 2011 jsem byla na dvou pohřbech (strejdové), třetího jsem se nezúčastnila.. A pak přišla jiná rána...

Punťa, náš druhý pes (vlastně první), který se mnou vyrůstal, nás opustil. Dost mě to vzalo, měla jsem ho ráda, dříve jsem si s ním hodně hrávala, miloval drbání na břiše a dovádění, naopak nesnášel vodu a různé spreje, stříhání... Vypadal jak černá tečka... Jednu packu měl kratší po srážce s automobilem, kdy nám utekl na ulici, takže tím pádem pokulhával. Ale s postupem času, co stárnul, to s ním bylo špatný a odstěhování se jeho páničky mu asi zrovna nepomohlo, i když ta nemoc ho zastihla už dřív... Začalo to nějakou lišají, prostě mu na boku vypadali chlupy a měl to ošklivý, jako by ho někdo přetáhl holí. Pak začal mívat záchvaty a příšerný kašel. Když někdo zapnul motorovou pilu, či jiný stroj, co dělalo rámus, začal se celý točit, neviděl na cestu, slintal, padal na bok a mlátil sebou o zem... Byl to hrozný pohled na něj, zvlášť když jsem mu nemohla pomoct, když nereagoval na můj hlas. Prvně jsem si myslela, že nás opustil, protože nevnímal, nic, ale pak zase to točení a mlácení na všechny strany... Chtěli jsme ho dát utratit, protože to by pro něj bylo to nejlepší řešení, co by mu pomohlo od bolesti, ale neměli jsme k tomu svolení. Po pár týdnech byl lepší... Ale zničehonic jsme ho další den nemohli najít. Hledali jsme ho všude. Bylo to hrozný... Nakonec jsme ho našli pod prkny, jak leží. Mysleli jsme si, že spí, ale bohužel.. Měl nejspíš infarkt, mrtvičku...

Tak se k dalším mým předsevzetím teď přidala další věc - deaktivovat si účet na facebooku a pokud možno neotevírat fotky z minulého roku. K tomu facebooku mám důvod a také mě k tomu vyhecovalo pár lidí, převážně kamarád, co tvrdí, že jsem slabá. Ano jsem a je na čase s tím něco udělat. Nechci mít facebook už jen z toho důvodu, že kvůli němu jsem polevila v blogování a v jiných zálibách. Také proto, že mi facebook neustále hlásí chybu, když mi někdo napíše, okrádá mě o čas, což už jsem psala, ukazuje mi pár osob, které teď jaksi vidět nechci...

Hlavně mám motivaci se nepřihlašovat zpátky. Plno lidí mi píše, že se o to ani snažit nemám, neboť se zase vrátím. Kamarád to do mě hustí taky, takže už jen z toho důvodu se nebudu snažit přihlašovat. Dokážu jim, že to zvládnu! Prosím, držte mi palce, umím tohle snadno porušit a to bych dělala v téhle chvíli nerada. Hlavně mi jde o to pivo, co mi kluci zaplatí, pokud to určitý čas bez facebooku vydrží. Nejde tolik o to pivo jako o ten pocit to dokázat vzdát se facebooku, nebýt v davu. A být za tu silnou, ne za tu slabou, jak mě považuje kamarád =D.

K těm fotkám - to nedodržím, protože neustále tvořím nějaká videa, takže občas nějaké fotky použiju. Mám na seznamu připsané ještě jedno, pak snad už to nebudu tolik otvírat. Hlavně bratranec mi to zazálohoval tak, že všechno mám různě rozházené, zatímco já to měla roztříděné na dny, měsíce a roky...

A proto teda zavedu rubriku dny bez facebooku, kde vám budu popisovat, jak to se mnou vypadá, jestli se držím, jestli mě očekává výhra, nebo zklamání a výsměch ostatních. A hlavně co ten čas místo facebooku nahradil. A když už jsme u toho, nechcete se připojit? =D