Tichý výkřik do tmy | Taky znáte ten pocit?

29. prosince 2013 v 19:12 | Alciellë |  Tok myšlenek

Taky znáte ten pocit, kdy se cítíte sami, absolutně opuštění, ačkoliv kolem vás je rodina, pes a další? Ačkoliv poslední dny si na vás udělala čas kamarádka, aby vám zvedla sebevědomí, sílu k bojování, ale i přesto uvnitř je ta díra, ta bolest, ten pocit samoty, prázdnoty? A přesto jste stále sami, protože se tak cítíte?

Znáte pocit, když máte na jazyku tolik slov, tolik otázek, ale nemůžete, nesmíte je vůbec vyslovit, protože by to vše zase jen zkomplikovalo, protože ostatním už tolik nevěříte, protože máte pocit, že se jen přetvařují, lžou vám do očí, apod.? Když se bojíte toho, že zase někoho ztratíte, že už navždy budete sami?

Když se bojíte zamilovat, ač víte, že ten dotyčný není ten "bad boy", který vás chce jen kvůli tělu? Když se bojíte, že se změníte natolik, že se stanete někým, kým nechcete, ačkoliv uvnitř cítíte, že se tomu podobáte? Že snad i po té změně toužíte, ačkoliv víte, že nikdy dříve byste ji nepřijali?

Znáte ten pocit, kdy konečně máte chuť bojovat, dáte se do boje, ale před koncem začnete polevovat, protože vám plno věcí začne docházet, šíleně moc chybět, dojdou vám veškeré chyby? A vy přesto víte, že je nemůžete napravit, protože na to je strašně moc pozdě?

Když víte, že vám někdo chybí, ale už nemáte tolik síly odpouštět? I když to částečně byla i vaše chyba? Je vůbec správné odsoudit ostatní jen proto, že vy takoví nejste?

Když je vám do pláče, ale není, kdo by vás objal, protože od nikoho jiného to tolik upřímně necítíte? Když vám chybí někdo, jehož život nevrátíte a přesto ho stále vyhledáváte? Když žárlíte na někoho, koho nemáte rádi a přesto nemáte důvod? Když někoho milujete, ale nikdy ho mít nebudete...

Když máte šílenou chut smazat veškeré profily, abyste nemohli vidět to, co vám tolik ničí náladu, vidět lidi, které ani neznáte, protože vám to zčista jasna skočí na plochu, jak se "lehce prodávají", "spamují druhým zeď", když se nesnášíte za to, kolik statusu jste tam dříve dávali, když...

Když se neustále porovnáváte/když vás porovnávají s jinými, a přesto s nimi nemáte nic společného? Když vás lidi odsoudí za něco, co jste sami tak tenkrát chtěli? Nebo když se vám chce brečet, ale nemůžete.. Když něco chcete mít, ale nemáte na to pevnou vůli, odvahu, apod...




Proč pravda tolik bolí? Proč ztráta blízké duše bolí?

A tak bych mohla do dalšího dne pokračovat, co mě tíží, a přesto nemoci říci, co mám na srdci... A užírat se tím, spalovat se bolestí, nebo vstát a začít bojovat, zapomenout na minulost a všechno od sebe za ta léta odříznout...

Kéž by to tak bylo lehký, začít znova někde, kde by mě neznali. Nebo alespoň dostat šanci napravit ty chyby. Jestli jste viděli seriál The lying game, tak tak si někdy připadám - život plný lží, pouhá hra.. Kdo z koho...

Ale stále věřím a cítím, že nadcházející rok pro mě bude příjemný, snad mohu říct šťastný a snad naplním i své cíle a předsevzetí, své plány, které jsem si dala, leč snad nikomu neřekla, možná jeden kamarádce. A je mi jedno, jestli uhnu z cesty a pak mě někdo za to odsoudí, popř. budu padat na zadek a plakat po nocích. Je to můj boj, já se musím naučit rozhodovat a bojovat, občas být i ta mrcha, protože už teď vím, že život se s nikým nemazlí...

A doufám, že se mi vše zadaří a byla bych možná šťastnější, kdybych vydržela ve škole, i když to bude tím pádem o to těžší a těžší, než dojdu na konec...

Teď už se však rozloučím, celý en jsem sledovala seriál a pak byla na hokeji, tudíž je správný čas zasednout k učení =/. Jen abych napsala, mám strach ze Silvestra, že udělám hloupost, ale pokud ji udělám, snad bude stát za to 3:o) A kašlu na to, co tomu kdo řekne, já už mám totiž dost toho, jak mi každý říká, že jsem změnila, ale sami svou změnu nevidí... Mám už dost toho, jak mě odsuzují a přitom sami dělají totéž...

Je to jednou můj život, tak to taky tak bude! (S)mějte se, oslavte konec roku a příchod nového :). Ať jste šťastní a daří se vám, pozor na sebe dávejte a já vám již brzy prozradím mé plány ohledně blogu, protože jsem se rozhodla :).


Alcillë
 

Rozloučení | Navždy v mém srdci, Myšpulko!

26. září 2013 v 14:09 | Alciellë |  Zápisník Myšky
Ahoj. Konečně jsem se odhodlala napsat tento článek, ke kterému jsem sbírala veškeré své síly. A i s tímto článkem zřejmě končí rubrika ZÁPISNÍK MYŠKY. Možná ty články budou, ale ne na blogu, hledám způsob, jak se s tím vyrovnat. Některým to přijde jako naprostá blbost, možná až přehnané tohle, ale kdo nebyl na mém místě a nezažil to, tak to nikdy nepochopí. Takže si prosím odpusťte hloupé řeči, že to byla jen fenka. Nebo že to přeháním tím vším, co se děje a jak se k tomu stavíme, pro nás byla něco víc. Pokud to nechcete číst, nečtěte... Ona si tenhle článek zaslouží, blog si to zaslouží, protože tu měla samostatnou rubriku...


Giveaway Bio Bachovky | Doporučuji..

19. září 2013 v 18:45 | Alciellë
Ahoj. Tento článek bude spíše informativní, takový ve zkratce, protože mě toho čeká ještě spousty kolem a mám i jiný zájmy, na které jsem se více zaměřila, takže tohle je spíše už jen takový malý blog, kterýmu nevěnuji takovou pozornost. Tak abyste měli takovou představu, proč zrovna nepíši.

Nejdříve sdílím odkaz na soutěž o produkty Bio Bachovky z blogu VINTAGE BLOG - stačí kliknout a přesměrujete se na giveaway, o kterou soutěžím a též se můžete zúčastnit. Není to jediná giveaway, které jsem se zúčastnila, ale tahle se mi zdá vážně luxusní svým obsahem. Takže si myslím, že výhra potěší každou slečnu :). A musím uznat, že je to i nádherný blog.
 


Podzim | Do města přišla zima

11. září 2013 v 14:00 | Alciellë


Ahoj :). Dneska je skutečně dobrý den, jsem plná energie, ale abych něco napsala, to opravdu ne - chybí mi můj notebook =(. Sice ho mám doma, ale prostě tady nemám nápady na psaní, polovinu věcí pryč.. Kdoví, jak dlouho to potrvá..

Každopádně aby to tu nevázlo, rozhodla jsem se přidat "moji básničku", když jsem myšlenkami lítala jinde a něco na téma podzim. Takový povídavý článek o tom, co na podzim děláte, jak ho trávíte a jestli ho máte rádi?

Abych se přiznala, podzim a zimu mám ráda, ale chybí mi ty časy, kdy jsme po poli lítali za drakem, kterého jsme pouštěli (a on nám uletěl na elektrické vedení =D), na brambory, které jsme opékaly, sběr ořechů, takové ty podzimní práce, kdy se sejde celá rodina a příbuzní, ale ty časy pominuly. Náš ořešák jsme pokácely. Fotky bohužel nemůžu najít. Mám ráda takové to babí léto, ale nejsem ani proti špatnému počasí, kdy mám důvod zalézt pod deku a číst si knížku, sledovat film a u toho upíjet horkou čokoládu, kafe nebo čaj, či kakao :). Ke všemu se dají nafotit krásné fotky :). Ale toho času bude relativně málo, neboť budu mívat školu od rána do večera a víkendy možná časem v práci.


A teď ta básnička, sepsala jsem ji při písničce Do města přišla zima, snad se bude líbit ;). Je to taková spleť myšlenek..


Oheň tiše v krbu praská
a v srdci divný pocit mám,
pocit tepla a lásky mě laská,
já ten pocit dobře znám.
Ač v tichosti se tomu stále bráním,
potajmu Tě k sobě vábím.
Strach neustále s sebou vleču,
kdoví, zda-li to ještě snesu.
Nevím, co dále dělat mám,
koho za přítele zvolit,
asi smůlu stále mám,
můžu o něm řádky smolit.
Že o něm potajmu i nadále sním,
že snad příští zimu budu s ním...


S pozdravem Alciellë

Nové začátky beze všeho?

5. září 2013 v 21:40 | Alciellë
Hello my friends! :)

Člověk by nečekal, jak strašně rychle čas plyne, natož jak rychle tohle léto uteklo. Sice do školy nastupuji až 30. září po velkém přemlouvání, přesto blog(y) a jiné stránky musely jít pro mě stranou. Ke všemu jsem nešťastnou shodou událostí přišla o svůj notebook - přestal fungovat. Což je pro mě dost špatná zpráva vzhledem k tomu, že jsem tam měla připravené články, fotky pro blog, ale hlavně jsem se na něm učila - jasně, můžu u bratra na počítači, ale to není ono. O data jsem naštěstí nepřišla a i kdyby, to důležitý jsem měla zazálohovaný a zbytek fotek? Možná bude lepší je nevidět.. Minulost je pryč. Jsem si jistá, že dělám správně.

Špatný však je, že stránky, které jsem navštěvovala mám uložený v notebooku, a tak vás už nebudu moci následovat, pokud vás znovu neobjevím. Dobrá zpráva je, že jsem se dala na soutěžení v Giveaway, tak snad se také na mě štěstí usměje. Hodilo by se mi to, protože jsem tak trošku švorc - ano, za vlastní blbosti, špatná rozhodnutí se platí a budu platit i já. Bude to tak fér. Takže sečteno, podtrženo - bude to dřina, ale snad najdu chvilku splodit článek. Jen mě mrzí, že pár jich spolu s komixem se mi jedno odpoledne nedopatřením smazalo, ke vší smůle články i na jiné blogy a do soutěží. Takže vlastně veškerá dřina je slušně řečeno v háji! Ale nebojte, tak snadno to nevzdám. Jen vás musím upozornit, momentálně jsem na tom bídně. Jednak jsem chytla nějakou chřipkou a ne a ne se ji zbavit, jednak se snažím doučit matematiku a také doháním veškeré jiné resty a povinnosti. Na počítač k bratrovi se dostanu jen v případě, pokud není doma - uznejte, je to fér, je to jeho počítač, jeho soukromí. A dokud mě toleruje, je to fajn :). Je to vlastně prima bratr a já si ho cením.

Budu se snažit v brzké době přidat hlavně ty novější fotky (dejme tomu třeba z víkendu pouť), ale moc tomu nevěřte =(.

Chtěla jsem toho napsat víc, ale nějak mi unikají písmenka z klávesnice, slova ze rtu a myšlenky z hlavy. Je lepší na nic nemyslet. Půjdu se ponořit do děje mé rozečtené knížky, nebo si brnknout Nothing Else Matters (můj bratr je samouk a už umí pár písniček, nakopl mě, dřív jsem to po pár dech zahodila, ted odkoukávám..) - nenaučím se to, jak se znám, je teď důležitější škola, nebo práce. A samozřejmě to, co mě baví, protože mě to naplňuje.

Proty, co by je zajímalo, jak se má naše Myšpulka: Chytla zřejmě ode mě chřipku, zlobí mě, od psů je dost těžké ji udržet.. A nevyspím se, ale jinak je zlatíčko a vlastně mě docela často už i poslouchá :).

Tak já letím, blíží se totiž hodina návratu bratra. Vlastně mi to takhle vyhovuje, protože mě ted oči bolí méně, protože tu nesedím tolik času =). A ani tolik času nepožírají jiné věci - facebook, youtube, kinotip, apod.

(S)mějte se a užívejte volna a vy, co už chodíte do školy, pevné nervy přeji! ;)

Alciellë


Přátelství mezi mužem a ženou - skutečně existuje?

7. srpna 2013 v 13:03 | Alciellë |  Tok myšlenek
Není to tak dávno, co mě někdo nad tímhle donutil přemýšlet. Jako malá jsem na přátelství mezi holkou a klukem věřila, dodnes bych snad i věřila, ale opravdu mohu? Je to čisté přátelství, nebo je v tom určitá chemie, poblouzněné hormony a já se bojím přiznat, že jde o něco víc? Už dříve mi kamarádka říkala, že bych si měla přiznat, že přátelství mezi klukem a holkou neexistuje, že vždycky jedna straná po té druhé touží, pokukuje a tak tomu bylo u mě... Věděla jsem, že mě zvou ven na drinky jen proto, že snaží o něco víc, ač jsem je ujistili, že o vztah nestojím, nebo že mám ráda jiného, v jiném případě že by nám to jako páru neklapalo. Někdo se ani neprojevil a já žila v naivní představě, že jsme opravdoví přátelé, co se jen tak sejdou nad pivem a společně se baví. Bylo tomu tak, či ne?

Neřešila jsem to. Ne do dnešní doby. A kdybych to řešila, jak by to dopadlo? Mohli bychom překazit to krásné přátelství, nebo ne?! Bylo by to stále to úžasné přátelství, nebo přátelství s výhodami (v dnešní době asi nic neobvyklého), nebo přímo vztah? Kdo ví, ať odpoví, ale jsem si jistá, že nikdo nezná odpověď...

Nedávno jsme si udělali noční steku odvahy na bývalé popraviště (v dnešní době rozhledna). Musím říct, že jsem se od zbytku s kamarádem oddělila, abych si s ním mohla o všem popovídat, jak máme ve zvyku a mezi čtyřmi očima, aby to tak i zůstalo dále. U nás to však bez určitého pošťuchování, dohadů, blbnutí nejde. Takže si představte, jak se celou cestu do sebe šťoucháme, u toho se nad určitou debatou dost hádáme a vyměňujeme názory, když už jsem nemohla, nesl mě v náruči, nebo na zádech. Pro mě nic neobvyklého. ALE..!

Přiznejme si, všude tma, lesy, podivné zvuky.. Já měla mizernou náladu, byla mi zima, do toho pocit strachu, a tak mi nabídl ruku a já ji vděčně přijala. Tohle jsem vždycky očekávala u kamarádů. Je zvláštní, že u jiných se to nedělo, pokud ano, nikdo si to s ničím nespojil. Tak proč teď ano?!

Celou cestu za námi šla moje kamarádka s dvěma kluky, které jsme v tu noc poznali. Ten jeden se ji po cestě ptal, jestli já s tím, se kterým jsem šla a držela se za ruku, chodím. Kamarádka odpověděla, že ne. Ten klučina si domyslel, že jsme asi spolu v tu noc začali chodit. Tak mu kamarádka začala vysvětlovat, že ne, že jsme jen skvělí kamarádi, co se neustále pošťuchují, provokují apod., že ani jeden to přátelství nechceme zničit. On má přítelkyni, já přítele prozatím nemám. Ač měl tenkrát o mě zájem, já odmítla kvůli určitým důvodům a kvůli jinému.

Ten kluk odpověděl, jak je to krásný, jak spolu vycházíme, že se to jen tak nevidí, že je to fakt vzácný. Udivuje mě, kolik lidí se tomu diví. Tenkrát bych se divila asi taky. Jenže den poté mi kamarádka poslala obrázek.


Nejdříve jsem se tomu smála. Tuším, že jsem ji odepsala, že něco takového hledám a ona mi odpověděla, že už to mám, jen si to nechci přiznat. U rybníka jsme se prý s tím kamarádem hádali jak manželé, u vody blbneme jako malé děti, apod. Začala jsem nad tím přemýšlet. Něco na tom bylo. Všechny body souhlasili až na to milování. Je to tedy přátelství, nebo náznak na vztah? Když si odmyslíte tu přítelkyni... Musím ale dodat, že do vztahu nepůjdu ;). Jsem si jistá, že bych tím pokazila přátelství.

A co jiní přátelé? Když se tak zamýšlím dál, dochází mi, že vždycky někdo o někoho stál. Sice teď ne, jsme přátelé, ale jací? U jiných jen vím, že slovo "přátelství", "přátelství s výhodami" a další byla jen záminka mě dostat do postele, naštěstí jsem to rozeznala zavčas. Teď vím, že u některých to vážně přátelství nebylo, co mi tak ptáčci šebetají... A mrzí mě to! Dost... Ale vnucovat se nikomu už nehodlám, tyhle typy radši rovnou odškrtnu ze svého pomyslného seznámu přátel. A mrzí mě i to, že někteří se s mým názorem na ně neumí smířit, nebo že prostě "žárlí", popř. jim vadí jiní kluci, se kterými se scházím a bavím. Tím chci říct, že radši mám kluky, než holky jako přátelé. I když je mi jasný, že to asi ani přátelství zase tolik není, kdo ví.. Na tuhle otázku už nedokážu nikomu odpovědět.




Upřímně, vždycky si budu stát za svým - my jsme a budeme ti nejlepší přátelé, kteří jsme. A věřím na přátelství mezi holkou a klukem. Tihle dva v tomhle videu jsou ideálným příkladem. U videa sami zdůrazňují, že se jedná o přátelství, ač ve videu to vypadá jinak. Chtěli byste taky takové přátelství? Já ano a mohu říct, že jsem šťastná, že jedno takové mám :). I když plno lidí do mě ryje, že se máme dát dokupy, i když každý pomlouvá, že spolu něco máme a tím pádem tak jeho přítelkyně může žárlit a dělat mu naschvály, to už nikomu nedojde.. Ale ještě lepší by bylo, kdybych našla takový vztah. Bojím se však, že v dnešní době takový snad ani neexistuje...

A víte, co je ještě lepší? Když se nepohodnete s jedným člověkem, se kterým máte plno společných přátel a ti přátelé se rozdělují na dvě skupinky, jedna za tu osobu, jedna za mě. Bohužel za mnou stálo minimum, aspoň jsem měla ten pocit, ale co bylo nejkrásnějí, že se za mě postavili právě ti kluci. A možná proto jim věřím někdy víc, než určitým jiným lidem. Protože tu pro mě byli v ty horší chvilky a to jsem zrovna potřebovala - vědět, že mě někdo má rád a stojí za mnou a nemusím se těch lidí prosit. Protože já už vzdala boj o to, že mám pravdu a naopak, boj o přátelé, protože ti by se nikdy neodklonili jen kvůli blbosti. A proto všem přátelům, převážně klukům patří VELKÉ DÍKY! :)*



A k tomu obrázku - přesně takového člověka jsem našla, i když se nejedná o vztah, ale někdy je přátelství více než láska. A tady jde jednoznačně o přátelství, protože mně k tomu chybí ty city, lásku si nikdo nevycucá z prstu jen když někdo hvízdne, nebo ze dne na den, když ji někdo chce...

Važte si kluků, kteří stojí o přátelství, pokud je to oboustranný. Važte si přátel, kteří se za vás postaví, protože pak víte, na koho se obracet, komu věřit.. A snažte se jim to vrátit i s úroky :). Prostě být tu jeden pro druhého.

Recenze | Tekuté modré krystaly na vlasy

20. června 2013 v 11:14 | Alciellë |  Tipy, triky a rady
Ahoj, zdravím vás v tomhle příšerném horku (ne že bych léto neměla ráda, mám, ale jen v případě, že jsem u vody..). Taky vás tak trápí poškozené vlasy a nevíte, co s tím? Mám tu jeden tip :).


Jako snad každá slečna jsem si vlasy často žehlila, různě upravovala, barvila, což mělo špatný dopad na vlasy, ale nebylo to tak nejhorší. V únoru jsem však vyhrála v tombole úpravu vlasů od učnic na jedné škole - riskla jsem to. První dojem - nádhera. Vlasy mi sestříhaly, vlasy jsem si nechala obarvit na fialovohnědou barvu se světle hnědým melírem, co vypadá jako blond. Po té veškeré úpravě byl opravdu první dojem krásná, leč to klame. Barvu mi nechaly na vlasech skoro dvě hodiny, což dopadlo opravdu hrozně. Vlasy se mi přestaly líbit, vypadaly jako vrabčí hnízdo, silně poškozené, jako sláma... Střih vlasů mi nevyhovoval. Po pár měsících jsem se objednala opět ke své kadeřnici, co se už na mě vyptávala - je fakt skvělá, ví, co mi sluší, co mi vyhovuje... Ta ohledně vlasů nic neřekla, spíš naopak to pochválila, že to mám krásný - jak barva, tak vlnité vlasy (i když já je mám radši rovný). Poradila mi veškerou úpravu, jak vlnit přírodně vlasy, aniž bych používala kulmu, musela jsem vyřadit fén a žehličku z každodenní úpravy, prostě vlasy ošetřovat. Vlasy mi sestříhala, jenže... Na jedné straně mám ted víc vlasů, na druhé méně, na jedné obrovský skok... Musím to nechat dorůst. Mám to teď krátký. Stýská se mi po mých dlouhých vlnitých blonďatých vlasech z dětství, nebo tmavých delších vlasech, co jsem měla na podzim... Experimentovat se nevyplácí. Teď to chodím pravidelně zastřihávat a nyní přebarvím se na tmavo, melír mi přestal vyhovovat. Ale co mi hlavně kdysi poradila byly TEKUTÉ MODRÉ KRYSTALY NA SILNĚ POŠKOZENÉ VLASY.

A od té doby nedám krystaly z rukou! A to bez debat. Během měsíce, možná ani to ne, se mi vlasy začaly postupně zacelovat, uhlazovat, tvářit se zdravě. Sice to ještě nějaký čas zabere, ale vlasy jsou od té doby krásně jemné, dobře se rozčesávají a vlasy opravdu zacelí. Opravdu je doporučuji, recenze na tento produkt jsou většinou kladné a to dost.

Tento produkt je hned v několika barvách, já rozhodně zkusila jen modrý, ale vím o růžovým, oranžovým, bílým... Každá barva preferuje jiný typ vlasů, což se dočtete na internetu. Krystaly se dají objednat jedině přes internet, ceny se liší, ale určitě budou tak do 150-200 Kč, nebo se dají pořídit přímo u kadeřnice. Poprvé jsem je kupovala za 270 Kč, nyní je mám od kamarádky, co je má od nějaké známé za 120 Kč tuším =). Stačí si vetřít na dlouhé vlasy jedno pumpnutí, po dvou jsem mívala vlasy takové... jiné, mastné, což nedoporučuji, ale každému to vyhovuje jinak. Větší množství mi slepovalo vlasy a vlasy vypadaly nepřirozeně. Krystaly ráda používám na vlhké vlasy, ale dají se vetřít i do suchých vlasy, jak na celou délku, tak na konečky. Jsou dobré používat je před barvením a po barvení, fénování, žehlení. Mám i ten dojem, že krystaly oživí barvů vlasů, ztmaví je. Láhvička vydrží tak půl roku, rok dle spotřeby. Mně to vydrželo necelý rok a teď mám druhou, ale ta tolik nevydrží, teď si myji vlasy častěji, ale rozhodně to teď hodlám protřídat s jinými přípravky. O některých těch krystalech jsem slyšela, že příjemně provoní vlasy, což není asi zrovna myšleno u těch modrých.

Je to snad jediný produkt, se kterým jsem zatím byla nejvíce spokojená a svědčí to i mým vlasům. Nedám ho z ruky a ať už jedu kamkoliv, musí tato lahvička cestovat se mnou. Zvykla jsem si na to a když změním výrobek, cítím se nesvá.

Příště chci zkusit tyto bílé krystaly pro regeneraci vlasů a lesk -> odkaz.

PS: Zapomněla jsem se zmínit, že charakteristiku najdete na fotce.

Pokud stále váháte, můžete se dočíst další recenze od jiných slečen -> zde.

PSS: Škoda, že nemám fotky před a po, abyste viděly ten rozdíl, jak mi krystaly pomohly.

Vaše Alciellë

Šálek kafe a okecávačka :)

15. června 2013 v 20:15 | Alciellë
Ciao návštěvníci (pokud se ještě nějací najdete),

dost to tu flákám, ale teď mám chuť se vrátit. Bojovala jsem s nutkáním nechat blogu, stejně tak dalších věcí. Pokud dodělám zkoušky (opravím je, poslední pokus, hned tři v jeden den - nemožné), vrátím se v celé své maličkosti.

Nemám moc času na vykecávání.. Moc jsem učení nedala... Projížděla jsem články, co mám v rozepsaných, své návrhy na komixy, povídky a spoustu dalšího a až teď jsem si uvědomila, jak hloupá jsem byla, když jsem toho nechala jen kvůli tomu, že mi pár "nevítaných" lidí leze na blog - tomu člověk nezabrání. Spíš mi to vzalo chuť blogovat, což byla totální blbost. Přes překážky ke hvězdám. Vždycky se najdou tací, co nejsou spokojeni se sebou, a proto se posmívají ostatním, hledají na nich chyby, v nejhorším případě je šikanují. Teď to nepochopte špatně, nebyla jsem šikanována. I když jsem původně ze školy chtěla odejít.

Za tu chvíli jsem si uvědomila, jak moc mi blog chybí, ale tady se necítím zrovna skvěle. Polovinu článků jsem mazala, pak vracela, pořád dokola. A teď je to tu pustý, protože jsem se nechtěla vrátit. A ty články v "Rozepsané" Uvědomila jsem si jednu věc - BLOG mi strašně moc chybí! Pro mě je to koníček, způsob jak se rozvíjet... Někteří blog odsuzují, ale blog může být právě tím, co vás posune dál... Je to mnohem lepší než hrát hry, nebo se někde opíjet a brát drogy. Je to způsob, jak se vyjádřit, jak se rozvíjet, jak najít sebe...

Blogování do mého života prostě patří. Nejen blogování jako samotné, ale i psaní, focení, tvorba videí a mnoho dalšího, i když se tomu usilovně nevěnuji a teď jsem se na to vykašlala a hodlám se k tomu vrátit.

Jen co dopíšu tenhle článek, slibuji, že se běžím učit. Protože jen co splním zkoušky, mám dá se říci čas... Ve volných chvílích jsem o blogu přemýšlela a dost lidí mě přesvědčilo, ať tenhle neruším - stále nejsem rozhodnutá - je to kus života, spoustu se mi toho tady líbí, ale má to své proti: adresu blogu, ve slabých chvilkách jsem se tu vypisovala, absolutní nepořádek v rubrikách... O tom všem budu ještě nejspíš psát. Ale pravděpodobně tady zůstanu, pokusím se napravit chaos, vrátit stále návštěvníky... Psát jako dřív...

Fotografie | Čarodějnice + Třešeň

3. května 2013 v 15:21 | Alciellë |  Fotografie
Včera jsem slibovala fotku mé krásné třešně, respektive větve a sbírku čaroděk, co mám. Bohužel jsem zjistila, že jich nemám tolik, kolik jsem jich měla původně. Dříve jsme jich měli 2 velké, 2 střední a jednu malou na klíče. Bohužel, tu na klíče jsem asi někomu dala, nebo jsem ji ztratila, ta jedna střední (bratrova - mám pocit, že to taky byla kasička) se zřejmě rozbila a vyhodila :(. Až budu mít vlastní pokoje, zřejmě je začnu zase sbírat.. =D A jak krásně se smějou, když je zapnete - jedna reaguje na tlesknutí, či světlo, druhou jednodušše zmáčknete a ta moje kasička se směje po tom, co hodíte dovnitř peníz. Dneska jsem zkusila hodit do toho klíč, ale nějak to na to nereagovalo, zato dvacetikorunu to smslo a ještě se tam zarazila, že se chechtala pořád. Jako malá jsem z toho mívala radost, ale musím říct, že po tmě by to asi děsilo každého... =D Nebudu přidávat jednotlivé fotky, spojila jsem to do jedné fotky. Bohužel se mi nedařilo fotit a nejsou fotky tak, jak jsem si je představovala, ale snad se bude fotka líbit ;).Jinak fotka je o dost zmenšená...



S pozdravem vaše Alciellë

Fotografie | Byl pozdní večer, první máj...

2. května 2013 v 17:30 | Alciellë
Krásný podvečer - konec špatným náladám! Vyhlašuji válku sobě, své náladě, své nepevné vůli a nízkému sebevědomí. Začneme něčím pozitivním. Jaký byl 1. Máj, slečny? ;) Vzal vás přítel pod rozkvetlou třešeň podle tradice, abyste neuschly? A co pálení čarodějnic? Neuletěly jste mu na koštěti? Nesnažili se vás upálit?

Já letos byla poprvé doma, sice sama, ale ne jako sama - vlastní blbost. A 1. Máj? Čekala jsem ho lepší, ale z vlastní blbosti se také nekonal. Teda až na večer, kdy zničehonic přijel přítel a teď se posaďte, hádejte co vytáhl z kufru auta? Nádhernou větev rozkvetlé třešně. Takže neuschnu, což hrozilo na Velikonoce, kdy jsem vzala do zaječích a vyhnula se všemu (příbuzní mě odchytli až večer). Doufám, že mu 1. Máj a celkově vynahradím a pokusím se změnit svůj přístup ke všemu.

Vyhledala jsem pár fotek, co by se na tohle téma mohlo hodit. Tak tady pár fotek pár měsíců zpátky. Myslím, že se sem hodí :).




Fotky opět zmenšeny. Více jich přidám příště.

PS: Tu krásnou větev rozkvetlé třešně mám ve váze - později nafotím a přidám ;).


Vaše Alciellë přemýšlející, že se odstěhuje na blogspot.cz

Kam dál