Forbidden to Remember, Terrified to Forget (12)

15. července 2010 v 10:00 | Alciellë |  Forbidden to Remember, Terrified to Forget
minikomix
Forbidden to remember, terrified to forget! - 12. díl

(Překl.: Zakázané vzpomínat, děsivé zapomenout!)

Touhle dobou jsem na dovolené, takže si vychutnejte extra dlouhý díl =D Jsem zvědavá, jestli opravdu budete prosit, ať toho nechám, že je to na vás moc přeslazený. Užívejte si ho, stejně tak prázdniny ..
Prosit o komentáře vás nemá cenu :-P 


komix

Dopadla tvrdě na kolena. ,,Proč mi to děláš? Proč zrovna teď, když jsem se z toho dostala? Proč zatraceně?'' Šeptala Ilona, která klečela na podlaze vedle svého lehátka a prohlížela si růži od Roberta. Vzala ji mezi prsty a uschovala ji mezi knížky.  Sundala si čelenku, kterou odložila na stůl. Sfoukla všech sedm svíček a zamířila do koupelny, kde si upravila svůj vzhled. Ze svých rovných vlasů vytvořila menší rozcuch, který se podobal spíše rockové hvězdě. Byla rozhodnutá! Vyslechnout ho musí, druhá šance už záleží pak na ní.
komix

Celá rozklepaná nervozitou pomalu otevírala domovní dveře, jako by se bála je otevřít a zjistit tak, že její štěstí, její láska byl pouze její přelud, který odešel. Stála před domem a rozhlížela se. Nikde ho však neviděla. ,,Roberte! Vrať se! Chci to vysvětlit!!'' volala Ilona, ale jediné zvuky, které slyšela, byly projíždějící auta a vzdálený štěkot psa. ,,Prosím, vrať se!'' nepřestávala. Rozhlédla se, jestli ho nespatří. Nic, opět žádný pohyb. ,,Prosím,'' zašeptala, když ho spatřila.

Místo, aby šel až k ní, se zastavil. Díval se ji upřeně a tak nějak smutně do očí. Hluboce. Ilona chvilku zaváhala, když pak udělala jeden, dva krůčky k němu. ,,Chtěla bych to slyšet,'' vyslovila ze svých úst slova, která tolik chtěl slyšet nyní Robert. ,,A taky uslyšíš, neodešel bych, dokud bys mě nevyslechla, Ilčo,'' pousmál se Robert.
komix
,,V ten den, co jsem se chystal vyrazit za tebou, mi přišly výsledky z jednoho vyšetření. Bohužel byly jiné, než jsem čekal. Lékaři zjistili, že na operaci je pozdě, chemoterapie a léky sice zabírají, ale jen na chvíli. Mám rakovinu žaludku v pokročilém stádiu. Dolehlo to na mě, především když si uvědomím, že můžu být za pár let pod drnem a mazlit se se žížalami a tebe tu nechat .. Nemohl jsem dopustit, aby ses pak trápila. Proto mi rozchod přišel jako nejlepší řešení. Když jsem k tobě přišel, bolelo mě srdce, že tě musím opustit. Ten telefonát, to byl můj otec. Chtěl, abych to skončil co nejdříve, že na pár měsíců, možná i rok odletíme. Odpusť mi to,'' dovyprávěl Robert. 

''Ale co Andrea? Vždyť jste byli spolu!'' zeptala se opatrně Ilona. ''Ta jen hloupě využila situace.Copak jsi mi nikdy nevěřila? Miluju jen tebe, Ilčo! Nikoho než tebe nemiluju!'' zakroutil nad tím hlavou Robert. ''Budu respektovat tvý rozhodnutí, jestli ještě se mnou chceš být, nebo mě vyhodíš ze svýho života. Nebudu se na tebe zlobit,'' zašeptal Robert.
komix
,,Každý si zaslouží druhou šanci. Sám jsi mě to učil. Ke všemu bych litovala, kdybych ti ji nedala. Proč jsi mi to ale neřekl? Víš přece, že bych s tebou zůstala až do konce života. Tak i tak bych se trápila,'' odpověděla mu Ilona.

,,Promiň, strašně mě to mrzí. Takže druhá šance, říkáš? To ji musím využít,'' usmál se Robert.

komix
Ilona však netušila, co má v úmyslu, a tak jen nečinně stála a prohlížela si ho. Robert se šibalsky usmál a přistupoval blíže a blíže k ní, až byl svým tělem nalepení na ní. Prstem si přitáhl její bradu a Ilona zavřela oči. Čekala polibek. Jedna ruka ji objala, ale ta druhá, co prstem si přitahoval její bradu, klesla dolů a obě ji začaly šíleně lechtat. Ilona se smála na celý kolo, uhybovala před jeho neposednýma rukama, a prosila jej: ,,Roberte, přestaň prosím! J-já už nemůžu ..!'' Když už opravdu viděl, že je celá usmáta, přestal.
komix
Teprve pak si ji přitáhl zpátky k sobě blíž, uchopil ji za lokty a hodlal ji políbit na tvář. Taky tak učinil. Avšak Iloně se to zdálo za to lechtání málo. Byla odmalička lechtivá, a tak mu to teď nehodlala jen tak prominout. Svými ústy se přisála na jeho, když cítila, že se Robert nijak nebrání, začali jejich jazyky hrát spletitý, přitom tolik vzrušující tanec. Na chvilku se od sebe odtrhli, aby nabrali dech, a pak zase pokračovali. Nemohli se sebe jen tak nabažit.
komix
,,Myslím, že už se mě tak snadno nezbavíš! Alespoň v nejbližší době, Ilčo! Budeš mít se mnou hotové peklo,'' a pořádně ji objal, lépe řečeno mačkal, aby věděla, že to myslí vážně. Ilona byla tím překvapená, proto se nebránila. Potom však třepotala rukama, aby ho upozornila, že nemůže dýchat. Robert tak své objetí uvolnil.
komix
,,Už jsem ti říkal, že tě miluju?'' chtěl se ujistit Robert. ,,Několikrát,'' zasmála se celá šťastná Ilona. Zapomněla na těch pár měsíců, co byla pouhou troskou. Chtěla zapomenout i na to, jak byla hloupá a uvěřila na chvilku těm drbům. Ale z toho se snad už poučila a také se spálila. ,,Budu ti to opakokovat pořád, chci, aby sis to pamatovala. Miluju tě, jako ještě nikdy nikdo nemiloval,'' a na důkaz toho ji políbil. ,,Taky tě miluju, Robe,'' usmála se Ilona s pohledem ukotveným v modři studánek, jeho očích.
komix
,,A teď, smím poprosit vílu měsíčního svitu, té nejzářivější hvězdy na obloze, o tanec na trávě plné rosy?'' uklonil se před ní Robert a uchopil nabízenou ruku. Iloně to připadal jako nádherný sen. Jako pohádka. Nikdy se nechtěla probudit. Nemohla uvěřit, že se to právě děje. ,,Na co myslíš?'' přerušil ji Robert, když postřehl zamyšlený výraz. ,,Jestli nespím a nezdá se mi nádherný sen. Nemůžu uvěřit tomu, že jsi tady, že jsme spolu ..'' vysvětlila Ilona. ,,Smím ti dokázat, že je tohle realita?'' optal se jí něžně Robert. ,,Jestli je takový způsob ..'' odvětila Ilona.
komix
komix
Tančili spolu a Robert přemýšlel, jak ji dokázat, že je právě v realitě. Pak ho to ale trklo. Při jedné otočce ji nechal, ať se zavlní a pak si ji prudce k sobě přitáhl, předklonil se a hluboce ji políbil tak, až se jí zatočila hlava.
komix
,,Myslím, že už ti věřím. Žádný sen, ale krásná realita - s tebou,'' vlepila mu pusu na rty. ,,Myslím, že jsem udělala chybu, že jsem neposlechla tvou ségru. Měla pravdu, je to ja s Edwardem a Bellou v Novém měsíci. Ta taky lehce uvěřila, že ji Edward nemiluje, stejně tak Edward odešel, ale pak se vrátil, stejně jako ty,'' vysvětlila mu to, co jí pověděla Adriana. ,,Taky myslím, že máme vše vysvětlovat, nejenom našim, kdo to vysvětlí?'' zeptala se ho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikýs Nikýs | Web | 16. července 2010 v 9:07 | Reagovat

Ahoj:)) jak se máš|? já se konečně vrátila z chaty... kde nebyl net !!

2 Erunis Erunis | Web | 16. července 2010 v 18:26 | Reagovat

Ach! WOW! Nádech! Výdech! Ne.. Tak tohle člověk nerozdýchám..=O Bože, já teču..=D Opravdu, bylo to nádherné.. Taková krása..=) Taková romantika.. Určitě!! Ale určitě nepřestávej.. Je to nádherné.. Moc se těšííím na pokračování..=*
Ach! To prostě nejde.. Jediné štěstí, že mě u toho nikdo nepozoroval.. Ten můj připitomělý výraz s úsměvem od ucha k uchu.. To bych nepřála nikomu, aby mě viděl..=D
Moc se ti to povedlo.. Napsala jsi to opět úchvatně.. Nemám slov..=)♥

3 Mil01 Mil01 | Web | 13. srpna 2010 v 9:45 | Reagovat

No tak konečně jsem se dočkala odpovědi. Krásný dílek a krásně napsaný super.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama