No tears anymore! - 9. díl

22. listopadu 2010 v 21:24 | Alciellë |  No tears anymore
komix
No tears anymore! - 9. díl
Překl.:  Už žádné slzy!

 Pozn.: Poslední komixový díl, od příště jako povídka!

komix

"Eh.. Cože?" Otočila jsem se po hlase. Zůstala jsem překvapeně stát. Klame mě zrak, nebo je to opravdu on? Ten kluk z diskotéky, co se na mě usmíval? Ten, kterého jsem téměř celou noc sledovala?

"Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit. Jen mě překvapilo, že jsi tady, Nicol." Jeho tvář zalil omluvný úsměv. Pozoroval mě se zaujetím. Líbím se mu snad?

"Už se stalo," tiše jsem broukla, ale on to zaslechl. Pousmál se. Ach, jak on se krásně usmívá.

 "Jinak já tu bydlím, pane Tajemný," ušklíbla jsem se, i když jsem nechtěla.

Prohlédla jsem si ho. Byl opálený, postavu měl nádhernou a nejlepší na něm byla čelenka, kterou si stahoval vlasy. Jeho havraní rozcuch se mi strašně líbil. A to, že umí hrát na kytaru? Přitahoval mě víc a víc.

komix

"Tadeáš, jméno mé.."
představil se mi. Na seznámení mě políbil na rty. Jeho dech voněl po mátových mentolkách. Poté mě lehce, ale přitom něžně obejmul. Po chvilce jsem se přece jenom odtáhla. Přece si nebude myslet, že na něj čekám? Moje taktika. Nedalo mi to a usmála jsem se na něj. Chvilku jsme si povídali, než mě napadlo se ho zeptat, kde se tu bere.

"Měl jsem cestu kolem a zahlédl jsem tě, tak jsem se rozhodl, že toho využiju a seznámím se s tebou, když jsi mi tak z diskotéky utekla," dořekl a přitom se mi dlouze díval do očí.

Jeho upřený pohled jsem nevydržela a sklopila jsem zrak. On a jít okolo? To mi nějak nesedělo. Kdo by si zacházel od centra města takový kus na samotu u lesa?

komix

"To sotva. Široko daleko nic není a nikdy jsem tě tu neviděla," vykřikla jsem napětím.

Snad si nezacházel kvůli mně? Určitě ne, nebudu si fandit. Ale jo, proč ne? Nikdo tu přece není. Vedla jsem svůj vnitřní boj. Najednou se mi rozsvítilo, že jsem na něco zapomněla. Mauglí!

Neustále jsem se otáčela, jestli ho někde nezahlédnu. Nerada bych ho zašlápla. Začínala se mě zmocňovat panika. Kde může být? Za tu chvilku by přece nestihl takový prcek zmizet?

"Stalo se ti něco? Jsi v pořádku?" Zeptal se opatrně Tadeáš, když zahlédl můj vyděšený obličej.

"Stalo. Mauglí. Ztratil se," zamračila jsem se smutně. V tom však moje hledání přerušil hlasitý smích, jak se Tadeáš prohýbal až k zemi.

"Jestli myslíš tu černou kuličku, co se zrovna snaží dostat na schody, tak neměj obavy," snažil se přestat smát, "ten je v pořádku." Dokončil větu. A znovu ten jeho záchvat smíchu.

komix
Urazila jsem se a vznešenou chůzí jsem přešla k Mauglímu, vzala ho do náruče a vešla do domu. Mauglího jsem položila na zem. Zamračila jsem se. Ten mě tak vytočil. Vysmívat se mi tedy nebude! Stála jsem a přemýšlela co teď. Stojí mi to za to? Ani ho neznám... Ale ty jeho oči.. Bylo mi jasný, že ho prostě nenechám odejít. Rozeběhla jsem se k počítači... 

komix
... a popadla své oblíbené zrcátko. "Zrcátko mé nejoblíbenější, pověz, kdo je tu nejkrásnější?" Promluvila jsem ke svému zrcátku jako to udělala zlá čarodějnice v pohádce Sněhurka a sedm trpaslíků. Přitom jsem si upravovala líčení a vlasy, které mi různě poletovaly.

"Ty jsi tu ze všech nejkrásnější, pouze ty," odpovědělo mi zrcátko. Moment! Zrcátka přece nemluví!! Vylekaně jsem sebou škubla. Tak tak jsem neupustila zrcátko k zemi. To by byla hotová katastrofa.

Ohlédla jsem se směrem ke dveřím a spatřila usmívajícího Tadeáše. Jak to dělá, že mě vždycky přistihne v těch nejtrapnějších chvílích? Můžu rovnou strčit hlavu do písku jako pštros a dělat, že tu nejsem. Ale já jsem Nicol a ta se nikdy neschovává, natož utíká.

komix
"Měl jsem venku pocit, že jsem tě urazil, tak jsem se přišel omluvit. A to, co jsem řekl, to nebyla urážka, Nicol," zadíval se mi do očí, "to byl kompliment."

Chvíli jsme se měřili pohledem, než jsem omluvu přijala. Vlastně jsem  byla ráda, že přišel, i když se neměl za co omlouvat. Navrhla jsem Tadeášovi, jestli nechce zůstat na pár hodin. Souhlasil s návrhem a následně se usadil na gauč. Já jako správná hostitelka jsem odběhla do kuchyňky, kde jsem z ledničky vytáhla chlazenou colu a ze skříňky vytáhla pytlík popcornu. Zpracovala jsem ho a vše přinesla do obýváku. Tadeáš zatím vybral film. Samozřejmě horor. Ne jen tak ledajaký horor. Horor jménem Paranormal Activity. Uvelebila jsem se vedle něj na gauči. Oba jsme byli v rozpacích a sledovali film. V jednu chvíli jsem strachy vypískla, až jsem ho rozesmála. Ani nevím jak, ale skončila jsem namáčknutá vedle něj a skrývala jsem svůj obličej do dlaní.



Pozn. autorky: Od této chvíli tento komix bude pokračovat v trochu delší formě s malým množstvím obrázků - tím chci říct, bude to z větší části povídka. Snad se vám to bude i nadále líbit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Erunis Erunis | Web | 23. listopadu 2010 v 20:18 | Reagovat

Jujky, jujky! Začíná to být napínavější a napínavější! Teda, napínavé je to od začátku, ale teď to nabralo takové obrátky... Je to jako tobogán. Až teprve dole se nadechnu. Ale vezmu to teď z jiného soudku…
Tak zaprvé, Al - to byla teda blesková rychlost, to vám povím! Na komix jsem se vrhla jak buldok na klobásu!
A za druhé... Páni! Teda, dámo! Tohle to se dělá? Takhle člověka trestat romantikou? Jak to mám rozdejchávat, co? Jsem taky jenom člověk. To že se tu rozplývám nad každým perfektním slovíčkem, to jsem už docela překousla, ale tohle? To co ty nám tu servíruješ, to by chtělo aspoň nějaké malé upozornění před začátek komixu, aby se na to čtenář dobře připravil.:-D
No a pak samozřejmě konec. Omlouvám se, ale za moje ohryzané nehtíky, které jistě do dalšího dílu budu mít, je naštvaný smajlík jen malá odplata, zvláště když je virtuální. A ten horor, no víme svý, že?:-D
Beruško, maluješ krásný, živý a strašně uvěřitelný příběh. Tak honem další, prosím!:-*
P.S. Trošku se ti tam motaj jména - David x Tadeáš..

2 Alciellë Alciellë | Web | 23. listopadu 2010 v 21:41 | Reagovat

[1]: Díky =D, jsem se tam minule zamotala,hned to opravím ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama