Červen 2011

Zápisník Myšky: Klíště jde, klíště jde, už si leze po tobě!

23. června 2011 v 21:19 | Alciellë |  Zápisník Myšky


Datum: 23. června

Klíště jde, klíště jde, už si leze po tobě!


Posledních pár dní se mi pánička moc nevěnovala. Teda vlastně ano, trošku... Mazlila se a dávala mi pusinku na dobrou noc. Ale co se týče venčení (a že jsem vážně už potřebovala!) se nekonalo. Vysvětlovala mi, že toho má moc. To jsem viděla, to její chatování s přáteli, její výlevy a chození s přáteli po venku.

Ale v poslední pár dnech - asi tři dny zpátky, se mi věnovala. Brala mě s kámoškou ven. Dokonce do přírody. Ta čerstvá tráva byla vynikající! A ten vzduch, krajina, volnost... Dokonce jsem potkala namakaného borce stejné rasy. Bohužel... Nebyla jsem jeho typ. Vlastně ani on mě nijak nezaujal, jen mě překvapil, že jsem na něj narazila poprvé.

Miluju rozvalování se na posteli s páničkou. Ta mi to toleruje, ale ostatní ne. Tedy jen v případě, že jsme na dovolené na chatě. A tam mám volnost mnohem větší. Už za týden se jí dočkám. Ach, jak já se těším na ty toulky krajinou a návrat pouze na jídlo, nebo na výlet, spánek...

Bohužel dneska pánička musela odejít. Teď se mi prý nebude moct věnovat. Blíží se ji závěrečky a má strach. Snažím se ji uklidnit, ale ona mě jen podrbe za uchem, usměje se a zmizí. Moc to prožívá =D. Ráno mi objevila velikááánský nasátý klíště.

Vždycky mě pravidelně po procházce prohlíží, v případě, že jsem se vyválela někde, kde jsem neměla, čeká mě koupel a čištění zubů (ty víceméně ne). Leč tentokrát na to nějak zapoměla, pouze se postarala o to, abych měla jídlo a pití. Pak chvátala zase chatovat si s kluky.

Vzala tedy pinzetu a snažila se mi ho vyndat. Bylo to nepříjemné, tahalo to! Měla jsem ho vedle pusinky. Takové ošklivé velké klíště, které mě svědilo. Začala jsem se bránit, opravdu se mi to nelíbí. Ale pánička začala být zoufalá tak, až mě okřikla. Chvátala do školy, poslední den, chtěla se připravit kvůli klukům. Bohužel, kvůli mě nestíhala, takže ani neuklidila. Nevěděla, co dělat, klíště se nechtělo pustit. Volala, aby si něco zařídila. Nakonec klíště se vzdalo a já měla klid. Vysloužila jsem si pořádnou pusu na čelíčko, poučení, že nemám zlobit a válet se v postelích, pac a pusu a zmizela.

Přes den jsem se vyblbla v postelích. Není nad pořádné peřiny, zavrtat se do nich a jen vystrčit čumáček. Skákat... Jenže po jejím příchodu jsem se s ní musela znovu rozloučit, jen co odešla chvilku po sestřenici. Kdybych tušila, co se bude dít, tak jsem ráda, že tu nebyla. Po jejím návratu čekalo ošetření postižené místa po klíštěti tinkturou. Nesnáším to. A další prohlídka, jestli se ještě neobjeví další. Aspoň myslela na odměnu. Sice rohlík, ale to postačilo...


Pro dnešek pac a pusu, vaše Myška (s Alciellë).

Fotografie: Pohled z věže

19. června 2011 v 21:24 | Alciellë |  Fotografie



Pohled z věže sv. Jakuba. Ten výhled mi za to stál, abych vystoupala schody... Hádejte, kdepak to je? Jinak je to focený mobilem, foťák jsem zapomněla doma...

Učaroval mi Nightwork

4. června 2011 v 21:00 | Alciellë |  Zaujalo mě
Vezmeme to z jiného soudku. Není to dlouho, co jsem je poprvé zaslechla v televizi. Na pořad si už nevzpomenu, mám za to, že to byl X Factor, kde zpívali s Annou U. jejich upravený song Mája. Ano, mám na mysli skupinu Nightwork.




Zalíbil se mi elán kluků, převážně tedy Vojtěch Dyk, přiznejme si to. Není on sladký? =D Hlavně to skákání na pódiu, jak u toho zpíval, mi nějak učarovalo, prostě jeho styl. Fakt super. A podotýkám, je i docela pěkný. Časem jsem však na Nightwork pozapomněla, stejně tak na Vojtu. Ne však na dlouho.




Namátkou jsem si pustila film Ženy v pokušení a ejhle, narazila jsem i na Vojtu. Překvapilo mě to, a tak jsem film dokoukala do konce. Jak na mě film působil, co se mi na něm líbilo apod., vám nenapíšu, protože už si to moc nevybavuju, ale můžu říct, že Vojta se mi i nadále líbil, ale neměla jsem z toho takovou radost, jako spíše ze zpívání.

Čas letěl, občas jsem je uslyšela hrát v rádiu, popř. někde jinde. Nadešel čas maturiťáků našich čtvrťáků a mě zaujal song Tepláky. Netušila jsem, kdo to zpívá, až po pár slovech, když jsem se na to zeptala spolužačky, zda-li to nejsou právě oni.