Fotografie: Kapřík Pepa + láska k rybaření

11. července 2011 v 22:28 | Alciellë |  Fotografie

Seznamte se.. Tak tomuhle krasavcovi jsem začala přezdívat Pepa. Bylo mi ho líto a chtěla jsem ho pustit na svobodu poté, co jsem zjistila, že za pár hodin bude ležet na našem stole jako večeře. Upřímně, co si budeme nalhávat. Jako dítě jsem byla spíše "kluk". Ráda jsem rybařila, přímo jsem to milovala, zatímco můj bratr k tomu míval odpor. Složila jsem úspěšně testy na rybářský průkaz, ale nenechala jsem si ho udělat. Zkusila jsem si to jen tak doma. Dokonce jsem mívala štěstí při rybaření, chytala jsem samý velký, ale většinou se přetrhl silon. Později mě taťka odmítal brát s sebou. Prý holky k rybaření nepatří, akorát plašíme svým kecáním ryby a hlavně já mu jedla krmení, což byly vařená kolínka s vanilkovým cukrem (fakt dobrota). Doma jsem ryby i připravovala k pohoštění. To znamená, že jsem je musela klepnout, zbavit vnitřností a šupin. Teď už k tomu mám odpor a dokonce mi začala vadit rybina.


Ale nedávno, po seznámení s Pepou, jsem si uvědomila, jak mi to rybaření chyby. Ty chvíle, které můžete strávit společně s otcem, popovídat si o všem, popřípadě mlčet a přemýšlet nad tím, jaký má smysl život. Už mi ani nevadí ta rybina a ryby začínám znovu jíst, i když mi moc nechutnají. Teda ne že by nechutnaly, ale vadí mi ty kosti. A tak není divu, že jsem si Pepu zvěčnila, i když to není můj úlovek. K rybaření se pravděpodobně nevrátíme, není na to čas, ale jakmile bude příležitost, určitě bych ráda zase jela. A Pepa? Teď je mu konec, i když to zní hrozně, ale stihle jsem si s ním "pomazlit", až se tomu i taťka smál.


Lépe řečeno jsem strčila ruku do vany, kde plaval, a hladila jsem ho po hřbetu, apod. Nevím, jestli se mu to líbilo, nebo ne, nedával to nijak zvlášť. Přišlo mi, jako by se usmíval. Ano, byl to překrásný kapřík. Kdo nikdy nerybařil, nic neulovil, nebude mít k tomu takový cit, jako já... Pro někoho je rybaření každodenní stereotyp, bere to jako běžnou věc, ale praví rybáři to mají jako svou druhou lásku, jako pravý koníček na celý život...



Fotografie jsou pořízeny jak mobilem, tak foťákem Olympus. Bohužel ty jsem neupravovala, takže tu máte pouze verzi z mobilu a trochu upravené. Fotografií vzniklo hned několik, avšak jsem líná všechny upravovat, všechno dávat do notebooku. Snad vás článek zaujal a vyláká to někoho na ryby. Ne proto, abyste lovili ryby, které později sníte, ale proto, abyste zažili ten pocit, že jste něco chytili, tu nádhernou přírodu a ticho kolem, ten pocit...

Fotografie vznikla pravděpodobně 17. června 2011. Nekopírovat, vlastní tvorba!

Alciellë
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama