Srpen 2011

Fotografie: Čas (budíky)

24. srpna 2011 v 12:47 | Alciellë |  Fotografie
Dlouho jsem nepřidala žádný článek, který by za to stál. Také už mám dlouho nafocených plno fotek, které bych tu zveřejnila, jenže jsem nenašla chuť to tu zveřejnit - převážně teda poupravit (zpodpisovat). Nyní se však s Vámi o ně ráda podělím. Příště dodám další várku, popř. jiné články.

Fotografie byly vyfoceny 10. června 2011 na téma týdne: ČAS. Bohužel jsem je nestihla nijak upravit a napsat k tomu článek, co jsem chtěla napsat, takže to dozveřejním teď. Doufám, že se fotografie budou líbit, jsou akorát zmenšeny a připsala jsem svůj podpis.






Alciellë se rozčiluje nad týráním zvířat

13. srpna 2011 v 23:02 | Alciellë |  Pergamen
Zdravím zbloudilé duše, co objevili tento blog. V prvé řadě se chci všem omluvit za to, že nezveřejňuju téměř žádné články, i když jsou už napsané, nebo nikoliv... Stalo se tolik věcí, že mi to zkazilo chuť blogovat, žít... Ale o tom tady nechci mluvit. Jak jsem psala, v posledních dnech mám mizernou náladu, že téměř pořád jen brečím, i když nechci, takže nečekejte nějaký velký příval článků. Je možný, že sem občas něco hodím, ale dost o tom pochybuju. Protože teprve teď jsem si uvědomila, jak ten čas letí. Za chvilku je to škola a já si chci dát do pořádku všechny věci, abych to měla z krku. Přece jen letos maturuji, tak se nechci zatěžovat něčím jiným. Ale teď k tomu statusu, co jsem tu chtěla napsat.

A teď už vážně, proč jsem rozčílená? Kvůli včerejšku, ale to tu psát nebudu (ztráta přátel). Prosím, nepitvejte to! Jsem hlavně rozčílená kvůli tomuto článku! Jak můžou být někteří lidi tak bezcitný? Jasně, chápu, oni berou psy jako potravu, jako my máme prasata. Ale psy... Já to prostě neuznávám! Každého, kdo by mi přišel pod ruku a ubližoval by nejen psům, ale i dalším zvířatům, tomu bych udělala totéž! Vždyť i zvířata mají city. Obzvlášť psy! Teď si mě třeba ukamenujte, ale já k nim mám silné pouto.

Na zkoušku pomocnou sílou v restauraci

11. srpna 2011 v 17:26 | Alciellë |  Ve světě povolání
Trošku předběhnu v čase a dojdeme až sem, kdy jsem byla "nucena" vzít brigádu v jedné z místních restaurací. Nejdříve jsem z brigády byla nadšená, peníze se hodí, ale později mě to přešlo, když jsem si zkusila na vlastní kůži, co to obnáší. Obzvlášť když vím, za koho jsem zaskakovala a proč... To mě trošku naštvalo, protože dotyčná osoba lhala. Pracovní dobu jsem měla od 9:30 do 22:30, nakonec jsem tam skončila až ve 23:00. Byla sobota a lidí chodilo plno, neboť se tu konají Prázdniny, což je plno stánků s oblečením a různými věcmi, stánky s občerstvením a oblíbeným Kozlem.

Ráno jsem dle domluvy stála před restaurací, kde si mě převzal šéf. Vysvětlil mi, jak to budu mít s jídlem a pitím (zadarmo dle vlastního výběru), kde se můžu převléci do pracovního oblečení. Poté jsem dostala do ruky koště a zametla většinu místností - tedy salónek, chodbu, záchody a u baru. To samé jsem pak vytřela a umyla jsem tři záchody a umyvadla.


Teprve pak jsem se dostala do kuchyně ke škrabání nových brambor, které mi vůbec škrabat nožem nešly. Z domů jsem zvyklá "krájet" šlupku, kdežto tady ji po mně chtěli pouze seškrabat. Připadala jsem si jako nemehlo s jejich přístupem. Poté jsem měla chvilku čas, než začali chodit lidi. Od té chvíle jsem pak myla pouze nádobí a oplachovala ho v čisté vodě. Když jsem měla plno nádobí, uklidila jsem si ho na své místo, popř. utřela utěrkou. V první chvíli jsem nestíhala, nechápala jsem jejich systém. Jednou to bylo špatně, pak taky. Ať jsem dělala, co jsem dělala, cítila jsem se blbě, jako bych v životě neviděla nádobí. Nakonec jsem se později do toho dostala a jejich systém jsem dodržovala.

Když byla špinavější voda, umyly se pánvičky a hrnce, které se následně utřely papírovými utěrkami a daly se na své původní místo. Špinavou vodu jsem vypustila a do obou dřezů napustila čistou vodu, kde jsem myla skleničky, hrnečky, misky a talíře.

V jednu chvíli jsem loupala i česnek. Toho taky bylo potřeba dost. Ten mě bavil asi ze všeho nejvíce loupat. Možná proto, že to bylo snadný a rychlý. A moje ruce, které vypadaly příšerně, si mohly od té vody na chvíli odpočinout. Děsný bylo i rozlišování jídla, které šlo do zbytků. Jeden kýbl byl pro prasata - tam bylo od všeho něco, kýbl pro psa - převážně maso a pizzy a kýbl pro daňky - zelenina.

Ke konci brigády mě vystřídali s tím, že v tom mají zkušenější praxi a jde jim to rychleji, ať jdu pořádně zamést kuchyňku s chodbičkou. Vzala jsem tedy koště lehce uražená po tom, co mi řekli, ať to dělám pořádně a není tam ani smítko. Naštěstí pak už bylo po brigádě.

Dostala jsem svou výplatu, celkem slušnou, natož že jsem měla i to jídlo. Též jsem dostala nabídku chodit pořád vypomáhat. S díky jsem odmítla. Uvědomila jsem si, že tato práce není vhodná pro mě. Jednak jsem si přišla, že jim tam překážím, jde mi to pomalu apod., ale hlavně pro to, že jsem byla zničená, i když jsem se to nedala na sobě znát. Též jsem měla zničené ruce. Celé seschlé po celodenním namočení ve vodě (v jednu chvíli i horké), s malými rankami - nevšimla jsem si, že do vody hážu i takové ty tyčky, na které se napichují špízy, a tak jsem si to vrazila do prstu.

Myslím však, že jsem obstála dobře. Naopak jedna dívka přede mnou prý byla vyražena z brigády hned po třech hodinách, neboť byla příliš nemotorná a pomalá... Ještě dnes mi každý říká, ať nejsem blbá a jdu tam na brigádu znovu, neboť peníze se mi podařilo utratit už dnes (z části), odmítám. Už vím, co to stojí vydělat si "těžké peníze", stát celý den na nohou a nemoct si sednout. V jednu chvíli jsem měla i na krajíčku, jak se mi chtělo brečet. Naštěstí to přešlo.

Ještě bych podotkla, že přijít tam nějaká kontrola, mám asi problém. Neměla jsem potravinářský průkaz... Neměla jsem ani o něm ponětí =D. Došlo mi to až pozdě...