Jak moc pojmout ticho za ticho? Melodie, co ukliďňuje pocuchané nervy. Řeč, jest pojí dvě rozdílné osoby. Ticho, jež vyplnit polibkem. Tolik slov na jazyku, tolik myšlenek v hlavě, tolik nevyslovených otázek bez zodpovězených odpovědí, tolik pocitů a nálad... A přesto stále stejný... PROČ?! Jednoduchá otázka, jednoduchá odpověď -> ticho.

Ticho líbezné, ale i nenáviděné, někdy však i vítané a proklínané. Je i ticho, posvátné ticho, které se všichni bojí porušit. Ticho, jež je dopřáno těm, co nás předběhli na naší dlouhé cestě plné překážek. Ti, které jsme milovali, kteří si získali naše srdce a nyní je kus s nimi. Pro mnohé z nás, když mu zemře velmi blízká rodina, je to ticho v prvních dnech velmi nepříjemné, až mučivé, protože si uvědomuje, že je kolem nás najednou prázdno. Snažíme se přijít, čím to je... Ticho se snažíme nahradit hudbou, jinými zvuky, hovorem... Avšak marně! Tohle ticho už navždy zůstane tichem, protože tohle ticho přineslo ztráta našich milovaných.

Ale určitě každý z nás poznal i trapná ticha. Především mezi klukem a dívkou. Zažila jsem jej i já, bohužel... Ale naštěstí to nebylo tak hrozný, někdy i to ticho bylo příjemnější, protože oba dva jsme mysleli na totéž, rozuměli jsme si i beze slov. Trapnému tichu lze předejít polibkem. I polibek řekne víc, než-li slova. Tak proč toho nevyužít při tichu?

Nemám ráda ticho, když jsem sama doma. Nevím proč, ale mám nutkání napínat uši, kde se co šustne, kde se kdo objeví. Je mi to nepříjemné, i když mám puštěnou hudbu (třeba i na plný pecky). Ale jindy ticho uvítám s otevřenou náladou, když je mi do pláče a nechci mluvit o tom, co mě trápí. Naštěstí mám chápavé rodiče, takže mě nechají v klidu být.

Převážně tedy ticho miluji na chatě, neboť tam je příroda a skvěle se tam přemýšlí, vzpomíná, hlavně třídí myšlenky. Občas sice ráda uvítám ruch v podobě živé hudby, nebo jiné kulisy, ale jinak ticho je ticho... Snad mě chápete.

Smím-li být tak troufalá a zeptat se vás, co vy a ticho? Vyhledáváte ho, či naopak?




Autorka článku Alciellë

Léto skončilo, přišel nový školní rok a s ním i "blížící se" podzim :). Mám ráda podzim, na tohle období se těším a ještě víc se těším na zimu. Z tohohle léta (roku) si toho odnáším mnoho. Převážně vlastní chyby a ponaučení. Snad i motivaci. Letos je ze mě maturantka. Stále si to nějak neuvědomuji, ale už to tak je. Pravda je taková, že na blog nezbyde mnoho času. Dala jsem si pár předsevzetí, které bych s prvním školním dnem chtěla dodržet (a už jsem je stihla samozřejmě porušit). Chcete vědět jaké? Tyto:

A tak bych mohla pokračovat... Vím, že to nedodržím, nemám pevnou vůli, ale sportovat bych chtěla, aspoň po diskotéce si občas zaběhám domů =D, v zimě se mi daří. Nejvíce bych se chtěla naučit tancovat a hrát na kytaru. Jeden kluk mi dodal motivaci, vlastně hned dva :). Vlastně je více věcí, které bych chtěla zvládnout, ale vracím se ze školy zničená, že málokdy si to uvědomím, skončím na facebooku - zlo! Omezím ho - časem.