Zoufalství nás vede k činům, které bychom jindy neudělali!

4. února 2012 v 17:44 | Alciellë |  Tok myšlenek


Pocit, kdy všechno, co děláme, je k ničemu. Začínáme dělat věci, které bychom jinak nedělali - ten pocit je tu pořád. Ať už ztráta nejlepších přátel, blízké osoby, našich snů, apod. Někdy to vypadá, jako bychom to ani nebyli my, ale jiná osoba.

Někdy ten pocit ale není k zahození. Pokud máte sílu bojovat a víte, že to za to stojí, pak je to to správné. I když to nemusí vyjít podle vašich plánů. Sama to vím. Ale pokud víte, že je to ztracený, vykašlete se na to. Ničíte tak jen sami sebe a někdy můžete i své okolí. Neměli bychom se upínat na jednu věc, na jednoho člověka, kde je jasný, že o to nestojí, přece to nejsou žádné hračky, no ne?

I když ten pocit nesnáším, občas hodně ublížil, za jeden okamžik jsem tomu ráda a nikdy na to nezapomenu. Díky tomu jsem poznala, jaká jsem, jací jsou mí přátelé a jak se dá využít situace... Na druhou stranu, i když na tenhle okamžik nezapomenu, někdy si za něj nadávám. Protože... Nemůžu nalézt slova, ublížila jsem tak svým přátelům, sobě...

A proto to chce myslet s klidem a promyslet si, co nám za to stojí, co opravdu chceme a jak taková situace vypadá. Proto teď půjdu o dům dál a vás tu zanechám s pocitem, že zase víte kulový... Jenže já prostě nedokážu to sem napsat tak, jak to tenkrát bylo, když vím, že tenhle blog už není mým soukromím...

Alciellë






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikýs Nikýs | Web | 5. února 2012 v 15:26 | Reagovat

Je to tak Nádherně napsáno , All :) nemusíš ani psát blíž,a já přesně vím,o čem mluvíš .. o čem píšeš,vystihla jsi to neuvěřitelně .. je ale strašně těžký,překonat ten pocit,že to nemá smysl .. a máš takovou pravdu,fakt,četla jsem si to třikrát po sobě .. a snad bych řkla,že se to hodí i teď na mě ..  musíme se s tím nějak poprat .. :( musíme !

2 Amelie Amelie | Web | 25. března 2012 v 20:01 | Reagovat

nevím, co se stalo, ale ten nadpis je pravdivý. Moc hezky napsané.

3 Sophii Sophii | Web | 19. června 2012 v 21:48 | Reagovat

Tady ten druhý odstaveček.. ten mě dostal. Bohuže jsem ten případ, který se snaží i když dávno ví že je vše ztraceno.. pak následuje sebedestrukce a jiné blbiny... Dá se říct že to období mám téměř za sebou.. ale někdy, někdy mě to na chvilku chytne. Ne nadaromo se ale říká že se nemá brečet nad rozlitým mlékem. To už totiž nikdo nezachrání.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama