Leden 2013

Mám ťa v hlave

19. ledna 2013 v 12:00 | Alciellë
Den po dni utíká, já doháním, co se dá... Nedaří se, ač jsem se tomu věnovala poměrně dost. O to víc to se mnou zamávalo. Ale přesto to nevzdávám! Což na mě nesedí - ve většině případech vše vzdávám. Teď bojuji! A věnuji se tomu, co mě baví, jen nevím, co dřív... Včera během Hříšného tance (jak ten film miluji) a sklenky vína jsem přemýšlela, zda dodělat ty obrázky, jenže zase přišla potvůrka Múza a už to ze mě lezlo. Vážně už by to chtělo předělat blog. Protože takhle se mi pokusy o básnění pletou do jiných článků. Hlavně nemám pro ně ještě název. Snad brzy doplním. Užijte si to.. ;) Brzy se zase ukážu, teď však jiné povinnosti volají :P.


Tvůj smích, co srdce pohladí,
Tvé rty, co sladce chutnají,
Tvé oči, co pohledem spalují,
mi opravdu moc chybějí.

Tvé hlášky, co večerem padaly,
náladu vždycky zvedaly.
Tanec s Tebou jsem milovala,
klíč od mého srdce Ti darovala.

Stále ho však máš,
já jen čekám, až mi ho dáš.
Přeji si s Tebou strávit celý den,
zajít aspoň na chvíli ven.

Vzpomínat, jak jsme flirtovali,
na molu slunce sledovali.
Slyšet od Tebe "Mám Tě rád!",
trochu lásky mi občas dát.



Ach ano, chybí mi staré časy - vrátit se to už nedá!
Alciellë


Ty - lupič srdcí

15. ledna 2013 v 13:36 | Alciellë
Někdy prostě přijde z ničehonic Múza a políbí vás zrovna v tu nevhodnou chvíli. Místo toho, abych se pořádně věnovala škole, leze ze mě jeden nesmysl za druhým. A co je zvláštní? Baví mě to! Tudíš jen co doženu školu (po nemoci), tak obnovím komplet celý blog, změním všechny rubriky, protože vám zrovna tyto bláboly zveřejním - přátelům se líbili i rodičům, snad se budou líbit i vám. Já s nimi moc spokojená nejsem, občas se to nerýmuje. Včera kolem desáté ze mě vylezlo toto:


"LUPIČ SRDCÍ"

Ty - lupič srdcí,

nejeden sen dívčí.
Tys mi ho tenkrát vzal,
na tisíc kousků roztřískal.
Tys mě změnil k nepoznání,
nebylo to jen v chování.
City mé jsem Ti odhalila,
než jsem znovu narazila.
Ty klíč od mého srdce máš,
snad mi ho brzy dáš!
Tobě opravdu nepatří,
dostat mě do postele nestačí!





PS: Dokonce jsem začala i kreslit, jen co bude čas, oskenuju a vložím na blog - momentálně mám 4 obrázky rozpracované. Též musím upozornit, že kreslit neumím...V poslední době mě toho podezřele moc začalo bavit...

Alciellë

Každý deň + pokus o básničku

13. ledna 2013 v 14:18 | Alciellë
"Jen chvíli mít, sednout si psát.. Jen tak - co kdyby... "

Jednou jsme nahoře, podruhé dole. A tak to teď mám i já. Opět trable se školou, se zbytkem.. Čas - to, co mi chybí. Ale včera se mi opět vlil do těla elán a já tak stihla plno věcí za krátkou dobu - a co víc, možná začínám chápat matiku, nechci to však zakřiknout. A brzy už budu i fit a budu moct ven..


"Každý deň váž si svet, život je zrazu preč, toľko ciest pred nami, toľko miest neznámych.
Osud nezastavíš, spomaľ, žijeme moc rýchlo..."

Každý den se střídají nejen nálady, ale i lidé. Važme si toho, koho máme za přátelé, nemusí to být tak napořád. Važme si i nádherných chvil s těmi, které milujeme, a přesto je nemůžeme z nějakého důvodu mít. Važme si rodiny, ať je jakákoliv, myslí to s námi dobře. Ale nenechme si řídit život někým, kdo neví, co cítíme, co jsme zažili, co se v nás odehrává a co vůbec chceme.. Oni jsou ti, co by nás měli podporovat, ne házet klacky pod nohy...


"You and me, we used to be together. Everyday together always, I really feel that I'm losing my best friend..."

Právě oni by tu měli být s námi, když se necítíme dobře, obejmout nás, když nám tečou slzy po obličeji a říct: "Všechno bude fajn!" Ale co když právě někoho takového ztratíme? Co když časem zjistíme, že jsme té osobě lhostejní? Co když jsme se změnili my, ne oni? Má se to vůbec vracet? Či to nechat být, předstírat cizí lidí a dál žít ten otravný stereotyp?


"Hvízdni, kdo se otočí, to nebudu já, koho nalákáš..!"

Lidé přicházejí a odcházejí, je jen na nás, koho necháme jít... A tak je to i s láskou, se vším... Jaký si to uděláš, takový to máš! Neházejte chybu na druhé... Bojujte za to, co chcete, protože pak už může být pozdě. Říkejte, co cítíte, protože někdo to třeba opětuje, když to necháte na později, nemusí už to být stejný, ale odlišný.

Včera v noci během učení a ostatních věcí jsem zkusila složit básničku - musím vás upozornit, básničky mi nikdy nešly skládat, takže se občas verše ani nerýmují. Není to ani dokončený. Prostě jsem psala a psala, co se mi honilo hlavou, tak vám tu právě ten kousek z toho, co jsem složila, zveřejním... Název ještě vymyšlený nemám...


Pokus o básničku aneb co se mi honilo hlavou...

Bývaly to časy zlaté,
když přísahali jsme si svatě
naši lásku, velké přátelství,
touhu, vášeň, poznání.
To vše krátce trvalo,
na to zklamání přiběhlo.
Lásce nikdy neporučíš,
jen ji křídla zlomíš.
Smích, co Tě tenkrát léčil,
vítr odvanul pryč.
Hořké slzy nahradily jeho místo,
do zdi voláš: Vrať se, sílo!
Bojovat opět chci,
vrátit staré časy.

Bohužel ten čas vrátit nejde,
ono to snad zase přejde.
I to přátelství mizí v dáli,
co jsme si tolik přáli.
Ztráta jeho i ji stále bolí,
jinou/jiného si místo tebe (mě) volí.
Křičíš, pláčeš, vzpomínáš,
kdo zastaví ten náš čas?

Srdce puká, srdce křičí,
zapomenout jde fakt stěží.
Vrať se, prosím, zpátky!
Zajdeme na panáky.
Protančíme noc i ráno,
předtím to tak bylo dáno.
Chybíš mi strašně moc,
bez Tebe je šílená noc.

Postrádám Tě vedle sebe,
pozoruji přitom nebe.
Přemýšlím, co špatně dělám,
že Ti nikdy neodolám.
Proč Tvé rty chutnají sladce,
proč nikdy nic nešlo tak hladce.

Znal jsi mou oblíbenou písničku,
měls mě přečtenou jako knížečku.




(Plyšový Méďa jako dárek od nejlepší kamarádky I. k narozeninám.)

I miss you! :(



S láskou vaše Alciellë
píšící zítra zkoušky... :-/

Opět je tu zas náš nový čas - Nový rok

1. ledna 2013 v 15:08 | Alciellë
Je zbytečný psát šťastný a veselý Vánoce, tak jenom šťastný Nový rok, ať je lepší než ten předchozí. Ano, posledních pár let blog absolutně flákám. A vypadá to, že to tak půjde dál a dál, pokud se zase nechytnu komixů, na které je teď těžké navázat. Chtěla jsem napsat pár článků, ale po moji oslavě 20tin jsem měla lehký úraz - popravdě ani sám chirurg nevěděl, co s tím mám. Měsíc jsem tedy nosila ortézu, ruka bolela, strašili mě sádrou na 10 týdnů. Naštěstí to přešlo, výron zmizel a ruka je fit. Jenže začalo nám zkouškový na VŠ. Hned zítra píšu zápočtový test, pozítří hned dva těžký - z toho jeden je opravný - to je tak, když vám zápočet uteče jen o pět bodů a ten učitel vám to nedá za aktivitu, i když si vás vyvolá, správně odpovíte. Bohužel si z naučené látky nic nepamatuji, matice nerozumím, nějak mi ty příklady nejdou, takže je dost možný, že se školou končím. Ale dokud to jde, budu bojovat, protože práci těžko teď někde seženu... Kdybych tenkrát neodmítla...


Každý rok dělám shrnutí starého roku. Teď nějak nevím, co bych tu shrnovala. Krom pár fotek a článků na Téma týdne tu opravdu nic nebylo. Začala jsem dělat komix Credo che questo! (Věř si!), který skončil hned na úvodu, dál jsem opět nepublikovala.

Kdybych měla vzít tento rok z pohledu osobního, byli bychom tu ještě zítra, ne-li déle. Můj osobní život vzál rychlý spád, nabral obrovskou rychlost ke změně. Má to svoje plusy, ale i mínusy. Možná to tak dopadnout mělo, možná teď budu šťastnější, nebo naopak, každopádně změnu vítám a momentálně jsem ráda za to, jak to je... Víc tu psát nebudu, přece jen nechci rozebírat svůj život.

Letos jsem si nějak nestihla dát předsevzetí, i když o pár vím.. A daří se mi je porušovat - od zítřka ale změna - věřím v to. V pátek jsme si s holčinami chtěly napsat předsevzetí, nějak jsme to nestihly, protože dorazili kluci, ani jsme si je nestihly říct a to se vídáme dost často, dokonce si denně smskujeme, píšeme.. =D Každopádně jich pár mám a teď si za nimi určitě půjdu.

Teď mi ke změně, k tomu, abych byla šťastná pomáhají dost přátelé už tím, že tu pro mě jsou, i když jsem o pár lidí přišla, zejména o nejlepší kamarádku. Ale co se dá dělat, život jde dál. A bez nich bych to určitě nedokázala. Dokonce mi v tom pomáhají i určité písničky, které mě nakopávají dál - kéž by to tak bylo se školou... =D Ale občas i ke škole dojde...

Z těch písniček, zpěváků bych jmenovala Raega - jeho písničky mají smysl, víru, sílu a občas se v nich vidím. Vám bych určitě doporučila dvě videa - i když těch písniček má dost krásných - tyhle se na Nový rok hodí! Možná bych dále jmenovala i LEva - Nikdy to nevzdavej...

"Věř, běž a dokážeš!"




Tímto bych chtěla poděkovat všem návštěvníkům, co tu se mnou po celý rok/y vydrželi, stále tu jsou :).

Ještě víc bych chtěla poděkovat všem mým přátelům, že ve mě věří, podporují mi, pomáhají, jsou tu pro mě, když potřebuji a hlavně můžu jim věřit (aspoň v to doufám, i když jsem teď měla pochyby). A že se mnou oslavili i Nový rok. Děkuji!!!

Poslední opravdový DĚKUJI patří mé rodině za to, že jsem taková, jaká jsem... Že tu pro mě jsou, ať se stane, co se stane, mají mě rádi, hlavně že mi věří a podporují, i když ty výsledky občas nejsou takové, jaké jsou. Že s nimi mám tak úžasný vztah.

Vaše Alciellë