Každý deň + pokus o básničku

13. ledna 2013 v 14:18 | Alciellë
"Jen chvíli mít, sednout si psát.. Jen tak - co kdyby... "

Jednou jsme nahoře, podruhé dole. A tak to teď mám i já. Opět trable se školou, se zbytkem.. Čas - to, co mi chybí. Ale včera se mi opět vlil do těla elán a já tak stihla plno věcí za krátkou dobu - a co víc, možná začínám chápat matiku, nechci to však zakřiknout. A brzy už budu i fit a budu moct ven..


"Každý deň váž si svet, život je zrazu preč, toľko ciest pred nami, toľko miest neznámych.
Osud nezastavíš, spomaľ, žijeme moc rýchlo..."

Každý den se střídají nejen nálady, ale i lidé. Važme si toho, koho máme za přátelé, nemusí to být tak napořád. Važme si i nádherných chvil s těmi, které milujeme, a přesto je nemůžeme z nějakého důvodu mít. Važme si rodiny, ať je jakákoliv, myslí to s námi dobře. Ale nenechme si řídit život někým, kdo neví, co cítíme, co jsme zažili, co se v nás odehrává a co vůbec chceme.. Oni jsou ti, co by nás měli podporovat, ne házet klacky pod nohy...


"You and me, we used to be together. Everyday together always, I really feel that I'm losing my best friend..."

Právě oni by tu měli být s námi, když se necítíme dobře, obejmout nás, když nám tečou slzy po obličeji a říct: "Všechno bude fajn!" Ale co když právě někoho takového ztratíme? Co když časem zjistíme, že jsme té osobě lhostejní? Co když jsme se změnili my, ne oni? Má se to vůbec vracet? Či to nechat být, předstírat cizí lidí a dál žít ten otravný stereotyp?


"Hvízdni, kdo se otočí, to nebudu já, koho nalákáš..!"

Lidé přicházejí a odcházejí, je jen na nás, koho necháme jít... A tak je to i s láskou, se vším... Jaký si to uděláš, takový to máš! Neházejte chybu na druhé... Bojujte za to, co chcete, protože pak už může být pozdě. Říkejte, co cítíte, protože někdo to třeba opětuje, když to necháte na později, nemusí už to být stejný, ale odlišný.

Včera v noci během učení a ostatních věcí jsem zkusila složit básničku - musím vás upozornit, básničky mi nikdy nešly skládat, takže se občas verše ani nerýmují. Není to ani dokončený. Prostě jsem psala a psala, co se mi honilo hlavou, tak vám tu právě ten kousek z toho, co jsem složila, zveřejním... Název ještě vymyšlený nemám...


Pokus o básničku aneb co se mi honilo hlavou...

Bývaly to časy zlaté,
když přísahali jsme si svatě
naši lásku, velké přátelství,
touhu, vášeň, poznání.
To vše krátce trvalo,
na to zklamání přiběhlo.
Lásce nikdy neporučíš,
jen ji křídla zlomíš.
Smích, co Tě tenkrát léčil,
vítr odvanul pryč.
Hořké slzy nahradily jeho místo,
do zdi voláš: Vrať se, sílo!
Bojovat opět chci,
vrátit staré časy.

Bohužel ten čas vrátit nejde,
ono to snad zase přejde.
I to přátelství mizí v dáli,
co jsme si tolik přáli.
Ztráta jeho i ji stále bolí,
jinou/jiného si místo tebe (mě) volí.
Křičíš, pláčeš, vzpomínáš,
kdo zastaví ten náš čas?

Srdce puká, srdce křičí,
zapomenout jde fakt stěží.
Vrať se, prosím, zpátky!
Zajdeme na panáky.
Protančíme noc i ráno,
předtím to tak bylo dáno.
Chybíš mi strašně moc,
bez Tebe je šílená noc.

Postrádám Tě vedle sebe,
pozoruji přitom nebe.
Přemýšlím, co špatně dělám,
že Ti nikdy neodolám.
Proč Tvé rty chutnají sladce,
proč nikdy nic nešlo tak hladce.

Znal jsi mou oblíbenou písničku,
měls mě přečtenou jako knížečku.




(Plyšový Méďa jako dárek od nejlepší kamarádky I. k narozeninám.)

I miss you! :(



S láskou vaše Alciellë
píšící zítra zkoušky... :-/
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jirka Jirka | 27. ledna 2013 v 21:19 | Reagovat

To bude dobrý :)

2 Jirka Jirka | 27. ledna 2013 v 21:20 | Reagovat

Básničky jsou úžasné, čtou se jedním dechem a co že se to občas uplně nerýmuje ;) to vůbec nevadí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama