Srpen 2013

Přátelství mezi mužem a ženou - skutečně existuje?

7. srpna 2013 v 13:03 | Alciellë |  Tok myšlenek
Není to tak dávno, co mě někdo nad tímhle donutil přemýšlet. Jako malá jsem na přátelství mezi holkou a klukem věřila, dodnes bych snad i věřila, ale opravdu mohu? Je to čisté přátelství, nebo je v tom určitá chemie, poblouzněné hormony a já se bojím přiznat, že jde o něco víc? Už dříve mi kamarádka říkala, že bych si měla přiznat, že přátelství mezi klukem a holkou neexistuje, že vždycky jedna straná po té druhé touží, pokukuje a tak tomu bylo u mě... Věděla jsem, že mě zvou ven na drinky jen proto, že snaží o něco víc, ač jsem je ujistili, že o vztah nestojím, nebo že mám ráda jiného, v jiném případě že by nám to jako páru neklapalo. Někdo se ani neprojevil a já žila v naivní představě, že jsme opravdoví přátelé, co se jen tak sejdou nad pivem a společně se baví. Bylo tomu tak, či ne?

Neřešila jsem to. Ne do dnešní doby. A kdybych to řešila, jak by to dopadlo? Mohli bychom překazit to krásné přátelství, nebo ne?! Bylo by to stále to úžasné přátelství, nebo přátelství s výhodami (v dnešní době asi nic neobvyklého), nebo přímo vztah? Kdo ví, ať odpoví, ale jsem si jistá, že nikdo nezná odpověď...

Nedávno jsme si udělali noční steku odvahy na bývalé popraviště (v dnešní době rozhledna). Musím říct, že jsem se od zbytku s kamarádem oddělila, abych si s ním mohla o všem popovídat, jak máme ve zvyku a mezi čtyřmi očima, aby to tak i zůstalo dále. U nás to však bez určitého pošťuchování, dohadů, blbnutí nejde. Takže si představte, jak se celou cestu do sebe šťoucháme, u toho se nad určitou debatou dost hádáme a vyměňujeme názory, když už jsem nemohla, nesl mě v náruči, nebo na zádech. Pro mě nic neobvyklého. ALE..!

Přiznejme si, všude tma, lesy, podivné zvuky.. Já měla mizernou náladu, byla mi zima, do toho pocit strachu, a tak mi nabídl ruku a já ji vděčně přijala. Tohle jsem vždycky očekávala u kamarádů. Je zvláštní, že u jiných se to nedělo, pokud ano, nikdo si to s ničím nespojil. Tak proč teď ano?!

Celou cestu za námi šla moje kamarádka s dvěma kluky, které jsme v tu noc poznali. Ten jeden se ji po cestě ptal, jestli já s tím, se kterým jsem šla a držela se za ruku, chodím. Kamarádka odpověděla, že ne. Ten klučina si domyslel, že jsme asi spolu v tu noc začali chodit. Tak mu kamarádka začala vysvětlovat, že ne, že jsme jen skvělí kamarádi, co se neustále pošťuchují, provokují apod., že ani jeden to přátelství nechceme zničit. On má přítelkyni, já přítele prozatím nemám. Ač měl tenkrát o mě zájem, já odmítla kvůli určitým důvodům a kvůli jinému.

Ten kluk odpověděl, jak je to krásný, jak spolu vycházíme, že se to jen tak nevidí, že je to fakt vzácný. Udivuje mě, kolik lidí se tomu diví. Tenkrát bych se divila asi taky. Jenže den poté mi kamarádka poslala obrázek.


Nejdříve jsem se tomu smála. Tuším, že jsem ji odepsala, že něco takového hledám a ona mi odpověděla, že už to mám, jen si to nechci přiznat. U rybníka jsme se prý s tím kamarádem hádali jak manželé, u vody blbneme jako malé děti, apod. Začala jsem nad tím přemýšlet. Něco na tom bylo. Všechny body souhlasili až na to milování. Je to tedy přátelství, nebo náznak na vztah? Když si odmyslíte tu přítelkyni... Musím ale dodat, že do vztahu nepůjdu ;). Jsem si jistá, že bych tím pokazila přátelství.

A co jiní přátelé? Když se tak zamýšlím dál, dochází mi, že vždycky někdo o někoho stál. Sice teď ne, jsme přátelé, ale jací? U jiných jen vím, že slovo "přátelství", "přátelství s výhodami" a další byla jen záminka mě dostat do postele, naštěstí jsem to rozeznala zavčas. Teď vím, že u některých to vážně přátelství nebylo, co mi tak ptáčci šebetají... A mrzí mě to! Dost... Ale vnucovat se nikomu už nehodlám, tyhle typy radši rovnou odškrtnu ze svého pomyslného seznámu přátel. A mrzí mě i to, že někteří se s mým názorem na ně neumí smířit, nebo že prostě "žárlí", popř. jim vadí jiní kluci, se kterými se scházím a bavím. Tím chci říct, že radši mám kluky, než holky jako přátelé. I když je mi jasný, že to asi ani přátelství zase tolik není, kdo ví.. Na tuhle otázku už nedokážu nikomu odpovědět.




Upřímně, vždycky si budu stát za svým - my jsme a budeme ti nejlepší přátelé, kteří jsme. A věřím na přátelství mezi holkou a klukem. Tihle dva v tomhle videu jsou ideálným příkladem. U videa sami zdůrazňují, že se jedná o přátelství, ač ve videu to vypadá jinak. Chtěli byste taky takové přátelství? Já ano a mohu říct, že jsem šťastná, že jedno takové mám :). I když plno lidí do mě ryje, že se máme dát dokupy, i když každý pomlouvá, že spolu něco máme a tím pádem tak jeho přítelkyně může žárlit a dělat mu naschvály, to už nikomu nedojde.. Ale ještě lepší by bylo, kdybych našla takový vztah. Bojím se však, že v dnešní době takový snad ani neexistuje...

A víte, co je ještě lepší? Když se nepohodnete s jedným člověkem, se kterým máte plno společných přátel a ti přátelé se rozdělují na dvě skupinky, jedna za tu osobu, jedna za mě. Bohužel za mnou stálo minimum, aspoň jsem měla ten pocit, ale co bylo nejkrásnějí, že se za mě postavili právě ti kluci. A možná proto jim věřím někdy víc, než určitým jiným lidem. Protože tu pro mě byli v ty horší chvilky a to jsem zrovna potřebovala - vědět, že mě někdo má rád a stojí za mnou a nemusím se těch lidí prosit. Protože já už vzdala boj o to, že mám pravdu a naopak, boj o přátelé, protože ti by se nikdy neodklonili jen kvůli blbosti. A proto všem přátelům, převážně klukům patří VELKÉ DÍKY! :)*



A k tomu obrázku - přesně takového člověka jsem našla, i když se nejedná o vztah, ale někdy je přátelství více než láska. A tady jde jednoznačně o přátelství, protože mně k tomu chybí ty city, lásku si nikdo nevycucá z prstu jen když někdo hvízdne, nebo ze dne na den, když ji někdo chce...

Važte si kluků, kteří stojí o přátelství, pokud je to oboustranný. Važte si přátel, kteří se za vás postaví, protože pak víte, na koho se obracet, komu věřit.. A snažte se jim to vrátit i s úroky :). Prostě být tu jeden pro druhého.