Tichý výkřik do tmy | Taky znáte ten pocit?

29. prosince 2013 v 19:12 | Alciellë |  Tok myšlenek

Taky znáte ten pocit, kdy se cítíte sami, absolutně opuštění, ačkoliv kolem vás je rodina, pes a další? Ačkoliv poslední dny si na vás udělala čas kamarádka, aby vám zvedla sebevědomí, sílu k bojování, ale i přesto uvnitř je ta díra, ta bolest, ten pocit samoty, prázdnoty? A přesto jste stále sami, protože se tak cítíte?

Znáte pocit, když máte na jazyku tolik slov, tolik otázek, ale nemůžete, nesmíte je vůbec vyslovit, protože by to vše zase jen zkomplikovalo, protože ostatním už tolik nevěříte, protože máte pocit, že se jen přetvařují, lžou vám do očí, apod.? Když se bojíte toho, že zase někoho ztratíte, že už navždy budete sami?

Když se bojíte zamilovat, ač víte, že ten dotyčný není ten "bad boy", který vás chce jen kvůli tělu? Když se bojíte, že se změníte natolik, že se stanete někým, kým nechcete, ačkoliv uvnitř cítíte, že se tomu podobáte? Že snad i po té změně toužíte, ačkoliv víte, že nikdy dříve byste ji nepřijali?

Znáte ten pocit, kdy konečně máte chuť bojovat, dáte se do boje, ale před koncem začnete polevovat, protože vám plno věcí začne docházet, šíleně moc chybět, dojdou vám veškeré chyby? A vy přesto víte, že je nemůžete napravit, protože na to je strašně moc pozdě?

Když víte, že vám někdo chybí, ale už nemáte tolik síly odpouštět? I když to částečně byla i vaše chyba? Je vůbec správné odsoudit ostatní jen proto, že vy takoví nejste?

Když je vám do pláče, ale není, kdo by vás objal, protože od nikoho jiného to tolik upřímně necítíte? Když vám chybí někdo, jehož život nevrátíte a přesto ho stále vyhledáváte? Když žárlíte na někoho, koho nemáte rádi a přesto nemáte důvod? Když někoho milujete, ale nikdy ho mít nebudete...

Když máte šílenou chut smazat veškeré profily, abyste nemohli vidět to, co vám tolik ničí náladu, vidět lidi, které ani neznáte, protože vám to zčista jasna skočí na plochu, jak se "lehce prodávají", "spamují druhým zeď", když se nesnášíte za to, kolik statusu jste tam dříve dávali, když...

Když se neustále porovnáváte/když vás porovnávají s jinými, a přesto s nimi nemáte nic společného? Když vás lidi odsoudí za něco, co jste sami tak tenkrát chtěli? Nebo když se vám chce brečet, ale nemůžete.. Když něco chcete mít, ale nemáte na to pevnou vůli, odvahu, apod...




Proč pravda tolik bolí? Proč ztráta blízké duše bolí?

A tak bych mohla do dalšího dne pokračovat, co mě tíží, a přesto nemoci říci, co mám na srdci... A užírat se tím, spalovat se bolestí, nebo vstát a začít bojovat, zapomenout na minulost a všechno od sebe za ta léta odříznout...

Kéž by to tak bylo lehký, začít znova někde, kde by mě neznali. Nebo alespoň dostat šanci napravit ty chyby. Jestli jste viděli seriál The lying game, tak tak si někdy připadám - život plný lží, pouhá hra.. Kdo z koho...

Ale stále věřím a cítím, že nadcházející rok pro mě bude příjemný, snad mohu říct šťastný a snad naplním i své cíle a předsevzetí, své plány, které jsem si dala, leč snad nikomu neřekla, možná jeden kamarádce. A je mi jedno, jestli uhnu z cesty a pak mě někdo za to odsoudí, popř. budu padat na zadek a plakat po nocích. Je to můj boj, já se musím naučit rozhodovat a bojovat, občas být i ta mrcha, protože už teď vím, že život se s nikým nemazlí...

A doufám, že se mi vše zadaří a byla bych možná šťastnější, kdybych vydržela ve škole, i když to bude tím pádem o to těžší a těžší, než dojdu na konec...

Teď už se však rozloučím, celý en jsem sledovala seriál a pak byla na hokeji, tudíž je správný čas zasednout k učení =/. Jen abych napsala, mám strach ze Silvestra, že udělám hloupost, ale pokud ji udělám, snad bude stát za to 3:o) A kašlu na to, co tomu kdo řekne, já už mám totiž dost toho, jak mi každý říká, že jsem změnila, ale sami svou změnu nevidí... Mám už dost toho, jak mě odsuzují a přitom sami dělají totéž...

Je to jednou můj život, tak to taky tak bude! (S)mějte se, oslavte konec roku a příchod nového :). Ať jste šťastní a daří se vám, pozor na sebe dávejte a já vám již brzy prozradím mé plány ohledně blogu, protože jsem se rozhodla :).


Alcillë
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama